Slovo na duben

Pokračuji v psaní knihy o téměř třiceti letech Českého dialogu. V prvních ročnících nacházím perly plné naděje, euforie a chuti do nového života ve svobodné zemi. Měla jsem plno spolupracovníků, a autorů z domova i ze světa, kteří plnili stránky časopisu, byla to moc krásná doba.

Za několik let jsem se dostala na svoji první velkou cestu za krajany. A rovnou do Austrálie, kde jsem měla řadu čtenářů i dopisovatelů. Měla jsem tam besedy v Sokole, v Country klubu, v Sydney, Canbeře, Melbourne, Adelaidě, na Tasmánii i jinde. A když se mne ptali na naši politickou scénu a měli snad nějaké námitky, co se jim  z novin nezdálo, bránila jsem tu první vládu, jak jsem mohla, vysvětlovala, že všechno nelze změnit, zlepšit najednou, ale… Vláda by mne tehdy správně měla na rukou nosit a zlatem platit. To je samozřejmě nadsázka. Jenže když jsem se po třech měsících vrátila, jako bych dostala ránu palicí. Snad to trošku vysvětluje ukázka z mého Slova po návratu domů v roce 1997:

Různí známí podnikatelé mi vyprávějí, jak je kdo podvedl, jak je těžké až nemožné tzv. malé a střední podnikání, protože vše je v rukou velkých „mafií” a že místo podnikání hledají zaměstnání. Známí, kteří  jsou někde zaměstnaní mi říkají, jak je to hrozné, že se zdražuje všechno, na co se člověk podívá od bytů přes energii po výrobky.

Banky krachují, protože „někdo” si milióny a miliardy korun „přelil” někam  jinam. Nemocnicím hrozí uzavření, protože dluží dodavatelům léků horentní sumy. Zdravotní pojišťovny neplatí. Státní zástupce odmítá nechat soudit mnohé zločince, které Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu tak těžce a složitě konečně s důkazy navrhl na potrestání. Prezident republiky prodává svou půlku paláce Lucerna společnosti, o níž jde řeč, že je prorostlá bývalými estébáky, protože je zřejmě jediná, která má peníze a může zachránit hodnotný kulturní objekt. Katolická církev chce „zpátky” téměř půl Pražského hradu, který by poté mohl třeba také spravovat Vatikán jako hlava této církve, a také by se mohlo se získanými objekty „tržně” nakládat. Premiér republiky řekne veřejně v televizním vystoupení na námitku, že vedle ekonomické transformace tu chybí transformace morálky, že nic takového nevidí.

Nevím, nerozumím tomu, jen čtu noviny, poslouchám lidi a veřejnoprávní televizi...

Tak vidíte rozdíl s dneškem? Ne? Já také moc ne, až na to, že premiérem je skutečný estébák zcela bez skrupulí a prezidentem opilec, lhář a nenávistník, obklopený opět bezskrupulózními přisluhovači.

Ani tomu jaru, které už je v kalendáři, se sem moc nechce… Jen měsíček – jako koblížek mne vzbudil dnes k ránu, když mi koukal do okna. Ten si plán plní. A jaro se určitě taky brzy ukáže, nesmíme ztrácet naději.

Přeji všem čtenářům krásné velikonoce!

Eva Střížovská

(Za obrázkem Lidky Lojdové b udou brzy následovat i další její obrázky a také veselé povídky.)