Orchestr Ježkovy stopy swingující

Je jí skoro devadesát a takřka posedlí jsou jí i dvacátníci. Novou vlnu zájmu a opojení starou dobrou swingovou hudbou způsobilo co nejvěrnější podání mladým Orchestrem Ježkovy stopy. Na naléhání svých fanoušků a za jejich pomoci dříve nevídanou metodou crowfundingové kampaně právě vydávají svoji první desku „Proč nemohu spát“. Titulní píseň patří k těm méně známým z dílny V+W+J, ale posluchače CD neminou ani „Život je jen náhoda“, „Ezop a brabenec“ či „Svítá“ nebo „Na shledanou v lepších časech“.

CD zaznamenává dvanáct skladeb z celkových osmnácti, které znějí ve stejnojmenné hudební revue, kterou si Ježkovy stopy samy vymyslely a nastudovaly. Nese podtitul „Příběh Osvobozeného divadla“. Od úspěšné premiéry 3. října byly i všechny její dosavadní reprízy beznadějně vyprodány. Zatím byla pětkrát uvedena v Praze, jednou v Karviné a Teplicích a v následujícím období míří kromě Prahy také do Poličky, Sušice, Chebu a Kopřivnice. V provedení originálně znějícího jedenáctičlenného Orchestru Ježkovy stopy, zpěváka a herce Kryštofa Krhovjáka a vokálního tria Sestry Ježkovy je co poslouchat, na co se dívat, čemu se smát, čím si dopřát – nejen hudební – umělecký zážitek. A je o čem přemýšlet, zejména, když vám naskočí – jako před lety – i schopnost „číst mezi řádky“ a dojde vám, jak aktuální je to vzkaz a varování nejen od „Osvobozených“, ale také prostřednictvím citátů z tehdejšího tisku.

Podle scénáře Anny Klimešové a v její režii, a za inspirativního přispění členů patnáctičlenného souboru, vznikla revue, kde je sice hudební složka stěžejní, ale v kombinaci s mluveným slovem, a za použití divadelních prvků a prostředků, se divák ocitá v letech první republiky. Děj mu přibližuje tu etapu v historii Osvobozeného divadla, kdy bylo patrně nejvýznamnější scénou autorského divadla první poloviny 20. století. První část večera mapuje počátky V+W+J, druhá se opírá o jejich tvorbu zaměřenou na politickou satiru proti nastupujícímu fašismu a nacismu u nás i v Evropě.

„Svým dílem,“ podotkl kapelník a kontrabasista OJS Lukáš Jadrníček „podporovali demokracii a odhodlání bránit ji proti nebezpečí, které cítili přicházet. Proto jsem proti názorům, že by umělci a umění mělo být apolitické. I dnes politika ovlivňuje svět kolem nás a naše životy.“

Zatím každé uvedení hudební revue „Proč nemohu spát“ aneb „Příběh Osvobozeného divadla“ končilo nadšeným aplausem diváků vstoje. Právě oni a posluchači četných koncertů a občasných tančíren OJS si vymohli vznik prvního hudebního nosiče. Jeho sound některým připomíná Melody Makers Ondřeje Havelky nebo již čtyřiačtyřicet let hrající Originální pražský synkopický orchestr Pavla Klikara. Jemu při zakládání OPSO, stejně jako tehdejším členům jeho ansámblu, bylo přibližně tolik let (ostatně i V+W+J v době vzniku na CD uvedených písní), kolik je dnes členům Orchestru Ježkovy stopy. To znamená mezi dvaceti a sedmadvaceti. Podobně jako oba orchestry, k nimž bývají přirovnáváni – aby to mělo ten správný zvuk, na což dohlíží umělecký vedoucí a trombonista Jakub Žídek – snaží se i OJS hrát na dobové nástroje, dechy už mají staré všechny. Na rozdíl od obou se však repertoár OJS zaměřuje výhradně na díla českých skladatelů. Čím je uchvátila?

„Předně jde o krásné melodie, takové už se v dnešní tvorbě téměř nenajdou,“ prozradil Lukáš Jadrníček, kterého před půldruhým rokem zvolili kapelníkem, a pokračoval: „zprvu jsme si je hráli jen pro vlastní potěšení. Autoři jako Jaroslav Ježek, Jiří Traxler, R. A. Dvorský, či později Zdeněk Petr tehdy psali pro skutečné hudebníky a skutečné nástroje. Když jsme se od roku 2013 začali scházet na půdě Konzervatoře Jaroslava Ježka, abychom studovali většinou originální partitury české swingové hudby 30. a 40. let, napadlo nás, že bychom ten požitek mohli i někomu zprostředkovat.“

A tak vznikl orchestr, jehož členové jsou studenty nebo absolventy Konzervatoře Jaroslava Ježka, Pražské konzervatoře, HAMU, DAMU nebo jejich kombinací. Neodmyslitelnou součástí tohoto hudebního tělesa je od roku 2015 vokální trio Sestry Ježkovy. Zpěvačky Tereza Nálevková, Karolina Stasiaková a Radka Říhová poprvé společně vystoupily ve studentském představení žáků Pražské konzervatoře v Divadle Na Rejdišti v muzikálové retro  hře „Swingujeme, rejdíme“, kde představovaly někdejší legendární dívčí pěvecké Bajo trio. Na novém CD se úspěšně zhošťují i partů, které dříve bývaly vyhrazeny mužským hlasům.

Booklet k desce obsahuje praktické kartičky s texty všech dvanácti písní, doplněné popisem historie každé z nich. Překvapením zřejmě bude méně známá verze textu písně Pra-pra-prabába. Nový způsob, který umožnil vznik desky, popsala manažerka orchestru Kateřina Zelenková: „Na podporu vzniku CD jsme zorganizovali časově omezenou crowfundingovou sbírku – kampaň prostřednictvím serveru Hithit. Díky přispěvatelům se nám podařilo vybrat více než 100 000 Kč, které pokryly asi polovinu nákladů na výrobu desky, od pronájmu nahrávacího studia až po lisování CD. Přispěvatelé si jako odměnu mohli vybrat podle výše finančního příspěvku například samotné CD, vstupenky na křest nebo i soukromé vystoupení.“

S tím možná souvisí i složení obecenstva při nedávném křtu CD. Obvykle totiž s nadšením hrající a zpívající Ježkovy stopy uvádějí v nadšení publikum napříč generacemi. Tvoří je dvacetiletí stejně jako střední i starší generace, mezi nimi i ti, kteří si V+W+J pouštěli ještě ze šelakových desek. Tentokrát hlediště dobového sálu Venuše ve Švehlově koleji na pražských Vinohradech zaplnili převážně mladí lidé. Mezi gratulujícími hosty na jevišti však byly i Sestry Havelkovy, které si s OJS zazpívaly, vyjádřily obdiv tomuto mladému hudebnímu tělesu a potěšení, že díky Sestrám Ježkovým nevymřou po přeslici.

CD „Proč nemohu spát“ vydal Orchestr Ježkovy stopy vlastním nákladem, cena 350 Kč, koupit lze na jeho koncertech nebo objednat na emailu: zelenkova.jezkovystopy@gmail.com nebo na tel. 608 560 040

Luďa Razimová

Na snímku orchestr Ježkovy stopy, zpěvák Kryštof Krhovják a vokální trio Sestry Ježkovy

Foto Zuzana Veselá

​