Co mají společné Ruská Maslenica, Československý klub a australské Sydney

V neděli 18. února se v krajanském klubu ve vzdálenějším předměstí největšího australského města Sydney, klubu, který se stále pyšní svým názvem Československý a nikoliv s pomlčkou, nebo spojkou "a", si další slovanská komunita oslavila svůj svátek známý pod názvem "Maslenica". Československý krajanský klub, jenž od svého založení v roce 1974, přežil nejen jistá uměle vytvářená napětí mezi Čechy a Slováky krátce v postpřevratovém období, vyústivší v rozdělení republiky, tak i různé ekonomické těžkosti, cyklicky provázející systém, jehož součástí jsou dnes nejen země hostitelská, ale i obě naše republiky.
V klubu se dnes scházejí vzhledem ke vzdálenosti od centrálních částí města ponejvíce již postarší krajané z emigrantské vlny po roce 68' a přesto došlo podle mě k ohromnému posunu v cítění a myšlení lidí. Posunu, který by byl ještě před 20-25 lety zcela nepředstavitelný. V klubu československých emigrantů v anglickojazyčné zemi na Západě se dnes totiž na rozdíl od Evropských "hodnot" - v rámci hodnot skutečných a ryze lidských, pořádala slovanská slavnost ruské komunity zvaná Maslenica.
I přes lákavou skutečnost, že klub nabízel celou škálu vyhlášených českých a slovenských piv, včetně točeného Kozla i Zlatého bažanta, na místní poměry za dosti rozumnou cenu, nedošlo k jedinému případu opilství či výtržnosti. Kromě nabídky z klasické české a slovenské kuchyně ve vyhlášené restauraci uvnitř klubu, byly k dostání u venkovních stánků klasické ruské palačinky zvané bliny. Grilování všeho druhu včetně tradičních ruských šašliků bylo možné ochutnat ve stánku provozovaném Arménci. S občerstvením pomáhala i místní firma Samovar.
Hodně pozornosti bylo v rámci této slavnosti věnováno také dětem a děti si měly rozhodně kde hrát. V několika stanech a menší klubové místnosti probíhala řada her i soutěží a na klubovém pozemku se děti mohly projet i na koních. V hlavním společenském sále probíhal kulturní program s hudbou, písněmi, tancem i recitací. Za celou dobu jsem nejen nezaslechl žádné hanlivé poznámky na adresu Rusů, ale vše bylo i poměrně dobře zorganizováno. Vytknout by se dalo snad jen baru, že mohl mít svižnější obsluhu a stánku s palačinkami, které se podávaly venku zdarma v rámci vstupenky by také pomohla početnější obsluha. Organizátoři tak zřejmě podcenili vysokou návštěvnost a dlouhá fronta v parném létě na slunci byla skutečně unavující. Na druhou stranu nutno dodat, že nikdo neměl zkaženou náladu a Rusové to opravdu dlouhé čekání pod ostrým letním sluncem brali až v překvapivé pohodě. Myslím si, že Češi jsou na fronty asi citlivější a už by se ozývali nějakou tou rádoby silácko-sarkastickou poznámkou apod.
K dopravě tam i zpět jsme s pár přáteli použili mimo MHD i služeb Uberu na který jsme v takovém zapadákově nečekali déle než 15 minut. Uber byl dle odhadu o polovinu levnější než taxi a tato služba zde na Západě (kam údajně patříme) kupodivu funguje bez problémů, ale faktem je, že zde také není taxikářsko-vekslácká zlodějská mafie a něco takového, že by snad zdejší taxikáři diktovali městu ať je zbaví konkurence, je naprosto nemyslitelné.
Závěrem snad ještě třeba dodat, že Rusům se klub velmi líbil a samotní organizátoři se netajili s pochvalami, jaké prý máme my Čechoslováci štěstí na tak krásné a praktické prostředí.
Václav Vorm, Austrálie
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.

Všechny moje Ameriky - I. Cali
Reportáže z atraktivních míst San Franciska, Los Angeles, San Diega, Orange County a dalších střídají příběhy českých osobností. Najdeme tu jména novináře Jožky Pejskara, spisovatele Jana Beneše, skladatele, fotografa a dobrodruha Eduarda Ingriše, prof. Ivo Feierabenda a jeho otce, politika z první republiky Ladislava, který se zasloužil o zemědělské družstevnictví, profesorky, klavíristky a výrazné vlastenky Marie Dolanské, příběh rodiny Georginy Teyrovské, která se musela se svým manželem Eduardem v roce 1949 proplazit přes hranici, když jim komunisté zabavili nejznámější pražskou barvírnu a šlo jim o život.
Je tu i částečný příběh Jiřího Voskovce, který prožíval své poslední roky v mohavské poušti.
Samozřejmě je zde také putování po stopách Jacka Londona, který zde v mládí kradl ze sádek ústřice, ale v pozdějším věku své úspěšné spisovatelské kariéry si postavil pěkný dům, který je dnes jeho muzeem a nedaleko je i jeho hrob. V přístavu Oakland má své náměstí, sochu Bílého tesáka, chatu dovezenou až z Aljašky a hospůdku, do které chodil.
Knížka představí i Jiřího Knedlíka, který v hlavním městě Sacramentu peče nejlepší lázeňské oplatky na světě, příběh bratra známého spisovatele Oty Ulče Gustava, zajímavé zážitky mladé spisovatelky Katky Dehningové a mnoha dalších.
Čtivé je vyprávění o minulosti i současnosti zdejšího Sokola, o tzv. Československém domečku, o několika Českých školách a školkách a v neposlední řadě o mladých lidech, kteří sem přišli až po roce 1989 a dobře se uplatnili.
Kniha má 144 stran a kromě černobílých fotografií v textu má několik barevných příloh.
Cena je 200 Kč v ČR, v zámoří 15 USD a v Evropě 10 EUR i s poštovným. Jak zaplatit sdělíme zájemcům při objednání.
Objednávejte na:
cesky-dialog@seznam.cz
nebo tel.: +420 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad