Česká stopa v kanadské Arktidě

Marina Hužvárová 11 2017 Aktuality česky

O tomto nesmírně zajímavém stopování bude vyprávět kanadský Čech, prof. Josef Svoboda z University of Toronto, a to v budově Akademie věd ČR na pražské Národní třídě v pondělí 11. prosince 2017 od 16:00 hod.

A mimochodem, se jménem Josefa Svobody se setkáte i daleko za polárním kruhem. Je po něm nazvaná naše výzkumná infrastruktura na Špicberkách, která byla sice otevřena relativně nedávno, ale Češi tam působí už 10 let (od r. 2007).

 

Do naší zeměpisné šířky a délky pozvala prof. Svobodu Učená společnost ČR, jejímž je zahraničním členem. V rámci veřejných přednášek Učené společnosti tak mají zájemci příležitost poslechnout si přednášku nazvanou, jak již víme z titulku, Česká stopa v kanadské Arktidě.

 

Severoamerický subkontinent přestál tisícileté čtvrtohorní zalednění, které na východní straně zasahovalo až pod současný New York. Kontinentální ledovec začal odtávat před 11 tisíci lety, zatímco v nejvyšších zeměpisných šířkách a náhorních planinách ledová plocha stále ještě přetrvává. Za ustupujícím ledem pronikaly rostliny, které se rozdělovaly do ekologických prostor známých jako boreální (jehličnatý) les, tundra, polopoušť a poušť.

 

Z Čechů se v Kanadském Dawsonu (Dawson City) usadil na přelomu 19. a 20. století náš známý Jan EskymoWelzl. Jedna česká rodina tam žije i dnes. Když po únoru 1948 pronikli čeští vědci až na Aljašku, založil prof. Rudi Krejčí filosofickou fakultu na University of Alaska ve Fairbanks a botanik (ale i politik) prof. Vladimír Krajina vybudoval katedru lesní ekologie na University of British Columbia ve Vancouveru. Po zlomovém roce 1968 se geolog Dr. Jiří Krupička (člen IBP projektu na ostrově Devon) stal profesorem na University of Alberta v Edmontonu. U těchto pedagogických osobností vystudovalo mnoho dalších pedagogů působících na kanadských i jiných zahraničních univerzitách.

 

Botanický výzkum Arktické oblasti se v minulosti děl sporadicky a spíše objevitelsky. Kanada měla v tomto směru vzácný příklad v geniálním botanikovi Alf Erling Porsildovi, který vyrůstal v Gronské arktické stanici a později jako kurátor Národního musea v Ottawě sestavil a vydal publikaci o flóře kanadského arktického souostroví. Zásadní změna nastala až po ustavení Mezinárodního Biologického programu (International Biological Program, IBP), k němuž se Kanada přidružila v r. 1969 výzkumem severské tundry na ostrově Devon. Členem tohoto týmu se stal i prof. Svoboda, a to v roce 1969 jako doktorand prof. Lawrence C. Blisse na Albertské univerzitě v Edmontonu. Od r. 1973 pokračoval už jako profesor Torontské univerzity se svými studenty ve výzkumu severské tundry po celé čtvrtstoletí.

 

K výzkumu se v polovině devadesátých let přidal doc. Josef Elster z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. A v jeho případě už jistě nebudeme daleko od iniciátora toho, proč byla česká arktická stanice na Svalbardu dedikována právě prof. Josefu Svobodovi.

Více např. zde, v angličtině zde.

Na této stanici působila také výtvarnice G. T. Murray, o níž jsme psali v Českém dialogu zde.

O Josefu Svobodovi se dočtete např. v Severských listech zde.

 

Marina Hužvárová

Foto Lubomír Kováčik, Komenského univerzita, Bratislava

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012