MEZINÁRODNÍ POČÍNÁNÍ

Ota Ulč

 

Nijak angažovaný pozorovatel aby při pozorování americké zahraniční scény měl právo si hlavu ukroutit: zde máme zbylou supervelmoc ( nyní  zejména Čínou  doháněnou), která poskytuje zahraniční pomoc Japonsku s penězi, které si od téhož Japonska vypůjčuje.  Takto jsem se právě dočetl. Washington se ve světě už  podivně angažuje aspoň posledních sedmdesát let. Pěstuje kontakty se zájmem o různé spolupráce s  vojenskými činiteli  ve víc než sto státech   čili ve většině na této planetě.

Takové globální angažmá se hodně  prodraží:  snaha  prosazovat stabilitu v zahraničí všemožnými směry, zejména s výsledkem vlastního katastrofálního zadlužení.

Momentálně USA  na svých bedrech vleče  nesplatitelný dluh už dvaceti trilionů dolarů.

Washington se  stará o výcvik všemožných vojenských útvarů,  o jejich zásobování potřebným materiálem , tak tomu ve všelijakých Tramtáriích. Dluh americkému daňovému poplatníkovi v průměru vzrůstá o  20 miliard dolarů, rok co rok.

Před pár dny než došlo k mému neveselému smolení těchto řádek, jsme se dozvěděli  o přepadu americké jednotky islámskými ISIS teroristy, se ztrátou čtyř  amerických životů - a místem činu byl rozsáhlý poušní stát Niger v západní Africe, bývalá to francouzská kolonie. "Co s takovou končinou máme mít co společného, kde jsou nějaké užitečné výsledky?" ozve se  stále víc zadlužovaný občan v dálavách.

-      -     -

Pět roků po druhé světové válce započala další válka - korejská,  nikoliv pod praporem v ní zúčastněných  několika států, ale pod insigniemi  OSN.  Zdaleka největší podíl na OSN úsilí - jak vojskem tak výzbrojí, mohutnými výdaji , ovšem měli Američané.

Následovala válka vietnamská. Toť Indočína - bývalá francouzská            kolonie, kterou  někdejší kolonizátoři nijak dobrovolně opustili po důkladné porážce v roce 1954. Na ní  se též podíleli čeští příslušníci francouzské Cizinecké legie. Nejeden tam v džungli nepřežil a mnozí přeživší se nedobrovolně vrátili do rodné země k slastím neméně nedobrovolného budování vědeckého socialismu.

A Amerika se zabředla do domácího vietnamského konfliktu  v době L.B.Johnsona,  jehož prezidentství způsobila smrt jeho předchůdce J.F.Kennedyho.  Na severu dominoval komunistický Hočimin, na jihu hlavou státu byl  Ngo Dinh Diem, s výraznější manželkou (podobná disproporce  v případě  generalisima Čankajška a jeho značně inteligentnější manželky).  Saigon podceňoval nebezpečí domácího  podzemního hnutí, podstatnou část břemena na sebe vzal Washington, s výsledkem, na který upozorňuje památník s jmény více než padesáti tisíc padlých synů a též nejedné americké dcery. Byla to jediná válka prohraná nikoliv na zahraničních bojištích, ale na domácí politické frontě.

Poněkud podobnou  byla situace v méně vzdáleném, středoamerickém El-Salvadoru, kde v době prezidentů Cartera a Reagana došlo k notné podpoře  tamějšího režimu, jeho  armády v nekonečném svém potýkání  s hodně levicovými povstalci. Zahraniční výpomoc byla příliš pozdní a nedostatečná. Život tam ztratil  odhadovaný počet  75.000 domorodců. Dodnes se nedošlo k pořádné vyřešení, El Salvador přežívá v nezávidění hodném stavu jako jeden ze států s nejvyšší vražedností na světě.

V Jemenu, toliko v období 2007 až 2011,  americká vláda tam poskytla 500 milionů dolarů , na podporu potírání domácích povstalců  a všelijakých zbytků al-Kajdy. Taková štědrost v době jak v penězích, tak  potřebné výbroje vesměs končila v rukách prezidenta, jímž byl Ali Abdullah Saleh, který se postaral  o obohacování  rodinných příslušníků a přátel, zatímco národ přežíval v chudobě, hladu, nezaměstnaností. Výsledkem byl v roce 2015  výbuch všeobecné občanské války. Pentagon připustil, že ztratil přehled, kam že se poděly přemnohé miliony válečného vybavení, které nezřídka se dostalo do nepřátelských rukou.

Americké snahy vybudovat pořádnou armádu v pustém západoafrickém terénu státu Mali se nijak znamenitě nevyvíjel. Rovněž to bývalé francouzské koloniálni vlastnictví. "Co je nám do toho, proč se o to máme starat, nemáme snad dost  jiných svých starostí?" Takové jsou pak přemnohé oprávněné povzdychy veřejnosti.

-      -      -

Minulý prezident Barack Husssein Obama svých osm roků vládnutí započal na místech mu blízkých.  Ve svém  proslulém vystoupení v Egyptě  se omlouval za americké hříchy. vyjádřil značnou vděčnost za přínos  islamské civilizace našemu zřetelně méně hodnotnému způsobu života. Podobně se vyjadřoval na jiných adresách, například v Turecku.

V závěrečné fázi 2014 - 2016 Obamova pobytu v Bílém domě,  islámské teroristické ISIS hnutí , s ambicemi nastolit globální kalifát, se hnalo vpřed  terénem   Iráku, dřív pod americkou kontrolou,  poté následováno  mordováním  tisíců místního obyvatelstva , spolu s s ničením přemnohých památek světové historie.

V posledním fázi svého prezidentování se Obama zasloužil o dohodu s Iránem, národem 80 milionů Šiitů,  s výhodami pro tuto druhou stranu:  miliardy peněz v hotovosti,  odstranění mnohých sankčních bariér, řada plusů pro Teherán, nulové minusy pro Washington. Však Američané  nijak nedychtili poslat někam do zahraničí svou armádu, aby cokoliv okupovala, tak jak se stávalo v minulosti- Kuvajt v roce 1991,  Afghanistan v 2001, Irák v 2003.

Claude Polin,  profesor emeritus filosofie na  paříšské univerzitě Sorbonne, svůj text s názvem  "Love Thyself: The West's Fatal Flaw," Chronicles , listopad 2017 : 11-14, začíná citátem prezidenta Trumpa, že "Zásadní  otázkou naší doby je vůle Západu, zda přežít."  To co bývala západní cívilizace,  je skutečně nyní ohroženo v rukách mohamedánského přistěhovalectví.  Islám považuje Západ za relikvii  bezcenné minulosti,  za nepřátelskou světskou moc, kterou nutno zničit buď pouhým násilím nebo  zavalením demografickými tsunami.  Jinými slovy -  buď zabít, uškrtit, nebo  to nechat na přílivu našich množících se dětiček.  Autor se zmiňuje o nynějším papežovi, který zdůrazňuje svatou povinnost mit  otevřenou náruč  k objetí nezvládnutelného množství  vetřelců - z nichž většina nemá právo být posuzována jako uprchlíci. Následuje věta  "Maďarsko, Polsko, Slovensko a Česká republika, mají být vypuzeny  ze společnosti  civilizovaných západních národů, pro svou  váhavost se přizpůsobit."

Po třech letech Obamova nikterak  zřetelného  zásahu proti ISIS,  teď  za Trumpovy již devítiměsíční přítomnosti  došlo ke zřetelným  změnám. ISIS ztratila jednu bázi za druhou, mezi nimi Mosul (někdejší působiště znamenitého českého vědce exulanta  Jiřího Klíra, z Iráku pak přesídlivšího do Binghamtonu, New York, mé nynější adresy),  a nyní pozbyla i svou hlavní bázi Raqqa. Tam se vzdalo téměř 6000 teroristů, dosud si libujících  uřezováním hlav včetně i dětských, rovněž ukřižováním, upalování za živa, v klecích, koších, podobné takové radovánky.

Ačkoliv kalifát již zřetelně prohrál,  ISIS  nadále působí mimo své někdejší ovládané území.  Odborníci  na tento novátorský hanebný fenomén  zdůrazňují potřebu cyber warfare   jako zásadní zbraň při  potírání  ISIS  ideologie v západních zemích. Důležitou zbrani aby též byl  návrat co největšího počtu  nevítaných mohamedánských vetřelců v  západním světě, tam  všemožné materiální požitky  konzumující, přimět je k návratu, jakkoliv nešetrně,  na své původní domácí adresy.

-      -       -

Uzavírám dnešní přednes zmínkou o textu, který jeho autor John Hawkins nazval "5 Reasons Barack Obama Will Be Viewed As One Of The Worst Presidents of All Times," Townhall, 19.říjen 2017.  Uvedl pět důvodů, proč tohoto prezidenta hodnotil jako jednoho  z nejkastrofálnějších.

1. Zasloužil se o téměř dvojnásobení  národního dluhu. Za Obamy vzrostl dluh o sumu, rovnající se součtu všech dluhů všech prezidentů v americké historii..

2. Nijak se nezasloužil o zmenšení pravděpodobnosti nukleární války..

Tuhle obtížnost bych mu ale příliš nevyčítal.

3.  Jeho pramalé úsilí zarazit  ilegální imigraci. Zabránil deportaci milionů takových vetřelců.

4. Místo aby dodržel slib stát se prezidentem celého národa, bez ohledu na rasu,  odstín pokožky, on naopak rasovou příslušnost, jakkoliv  i nepřímo, značně zdůrazňoval.

5. Válka, Američany v Iráku podstatně vyhraná,  a Obamovi se podařilo ji dodatečně prohrát.

-      -       -

Takto tedy Hawkins.  Ledacos dalšího by se dalo dodat: Například Putinovi prodej dvaceti procent zásob nukleárně důležitého materiálu .

Znám ale Čechoameričana, sídlícího v jednom ze severních států USA. Ohleduplně ho nejmenuji. On si totiž nejen  značně vychvaluje Obamu jako snad nejznamenitější osobnost v amerických dějinách, a navíc se svými literárními iniciativami je i řádným členem PENu.

Ota Ulč

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012