Karel Havlíček ve světle korespondence

Lucie Rychnovská, Robert Adam a kolektiv

Karel Havlíček

ve světle korespondence

Byl nejlepším novinářem první poloviny 19. století a ve škole jsme ho znali pod jménem K. Havlíček Borovský. Na novinářské fakultě jsme jeho styl a život studovali s paní doc. Milenou Beránkovou skoro celý semestr a díky jí jsme mnohé pochopili. O době a hlavně o povolání, které jsme si vyvolili.

Nelze samozřejmě srovnávat postavení ani styl práce K.H.B. se současnou dobou. Jenže rok 1848/1849 znamenal pro tehdejší společnost totéž, co pro naši generaci vývoj po roce 1945. Změnil se náhled na svět, postoje a reakce lidí, objevily se zvraty i v povaze člověka... To Havlíček chápal a odráží se to v jeho korespondenci. Sledujeme to na „služební“ i soukromé rovině, v knize je zmíněno 1200 textů.

Především nás ale okouzlí krásná staročeština, které rozumíme, ale nedokázali bychom v ní psát. Např. jedna z kapitol se jmenuje Užívání lexému (slova) Vašnost v Havlíčkových dopisech. Tehdy to ovšem nemělo ironický podtext, jako nyní, patří k dějinám češtiny již do 16. století. Najdeme je nejen v textech mužů, ale i např. v korespondenci Boženy Němcové a mnoha dalších citovaných autorů. A to je v celé knize: fakta jsou vyvážena jemnou perokresbou doby.

Vydalo nakl. Lidové noviny

Venda Šebrlová