Závěry kulatého stolu „ Spolupráce mezi politiky, Akademií věd ČR a zástupci krajanů“, který se uskutečnil 30. května 2017 v Černínském salonku Kolovratského paláce

Závěry kulatého stolu „ Spolupráce mezi politiky, Akademií věd ČR a zástupci krajanů“, který se uskutečnil 30. května 2017 v Černínském salonku Kolovratského paláce

Dne 30. května 2017 se setkalo 18 osob z řad krajanů, zástupců Akademie věd ČR a členů Konzultativní rady v Černínském salonku Kolovratského paláce. Za politiky byl přítomen předseda Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí Tomáš Grulich.

V rámci sedmi příspěvků zazněly údaje a fakta o historii migrace Čechů, o snahách, jak českou diasporu podporovat a o potřebách současné české diaspory žijící v zahraničí.  Příspěvky se týkaly jak těch „ starších“ krajanů, tak těch „mladších“, kteří jsou občany České republiky a žijí mimo Českou republiku.

Je potřeba si uvědomit, že po roce 1989 opustilo Českou republiku cca půl milionu lidí, některé zdroje mluví až o 600 tisících občanech ČR, kteří žijí v zahraničí. Je zde také velký potenciál možného návratu zpět do vlasti.

Remitence od Čechů žijících v zahraničí v roce 2014, dle údajů Světové banky, dosáhla 61 miliard korun, což není zanedbatelné číslo.

Účastníci kulatého stolu se shodli na následujícím:

1) Je nutné podporovat Meziresortní komisi, která bude ustavena při kabinetu ministra zahraničních věcí České republiky, směřovat k této komisi požadavky ze strany české diaspory žijící v zahraničí;

2) Je nutné podporovat výuku českého jazyka u krajanských komunit, především také finančně, metodicky, didakticky a to takové projekty, jako je Česká škola bez hranic a spolupracující školy.

3) Podporovat snahy o znovu navržení změny ve volebním zákoně, a to možnost volit korespondenčně, především pro občany České republiky žijící v zahraničí.

Zapsala: Bronislava Vacková, tajemnice komise, vackovab@senat.cz

Kulatého stolu jsem se bohužel nemohla zúčastnit, ale musím podotknout, že Komise pro krajany i Konzultativní rada se snaží seč může přispět ke shora zmíněným problémům i jiným, ale od dalších, především vládních institucí je snaha už mnohem mírnější. Např. poslední bod o korespondenční volbě mne rozesmál. Už v roce 1996 jsem se stala petiantkou na toto téma. V Australii, kde jsem tehdy byla mezi krajany jsem založila totiž petici pro možnost korespondenční volby. Podepsala ji dost dlouhá řádka krajanů. A ostatní se přidávali z celého světa. Za véce než dvacet nebylo Ministerstvo vnitra tuto záležitost vyřešit. Korespondenční volba je běžná v mnoha státech světa, jen k nám vždycky na zasedání Komise pro krajany přijde člověk z Ministerstva vysvětlovat „JAK TO NEJDE“

-ES-