Když u nás byl Buffalo Bill

Když u nás byl Buffalo Bill

Publikace efektní navenek i obsahem (340 stran s množstvím dobových snímků, pohlednic, reklamních plakátů a citátů z tisku a jako příloha dalších 20 stran životopisných a historických dat) pouze zčásti podává zprávu o tom, jak k nám, tj. do Slezska a na Moravu, zavítala před více než sto lety proslulá Buffalo Bill s Wild West Show. Jinak tu čtenář ale najde vše podstatné o tomto fenoménu i životě principála podniku a hvězdy každého představení, čestného plukovníka Národní gardy státu Nebraska Williama Fredericka Codyho (26. 2. 1846 až 10. 1. 1917). Bývalého jezdce Pony Expressu, průvodce karavan osadníků, lovce bizonů (odtud jeho přezdívka Buffalo Bill), armádního zvěda a účastníka Občanské války na straně vítězné Unie, divadelního herce.

Wild West Show měla publiku představit americký Západ jako drsný, nebezpečný i romantický. Páteří programu byly ukázky střeleckého a jezdeckého umění i práce na ranči, jako krocení koní a značkování dobytka, přeprava pošty kurýry Pony Expressu, scéna přepadení dostavníku, rekonstrukce osudné bitvy generála G. A. Custera a jeho Sedmé kavalerie u Little Big Hornu. V letech 1883 až 1909 tahle podívaná několikrát objela Ameriku a čtyřikrát zavítala do Evropy. Dohromady ji zhlédlo 70 milionů diváků.

Když se show připravovala, využil Bufalo Bill své popularity a přátelských styků v pohraničí i na prériích a angažoval tam indiány (velkou atrakcí byl po několik měsíců legendární siouxský duchovní vůdce Sitting Bull), odvážné jezdce a skvělé střelce; mezi těmi dlouho udivovala mistrným ovládáním palných zbraní a přesnou muškou subtilní Annie Oakleyová. Časem se podnik rozrostl o výtečné jezdce dalších etnik – beduíny a kavkazské kozáky i skupinu japonských samurajů.

Každé jednotlivé představení i celé turné bylo postaveno na dokonalé organizaci a vzorné kázni všech zúčastněných. Lidi i zvířata přepravovaly tři zvláštní vlaky o desítkách vagonů. Na novou štaci to vše dorazilo před svítáním. Mezi prvními opustil nádraží pomocný personál – tentmani, koňáci a drezéři, kováři, zbrojíři, elektrikáři a další řemeslníci. Na vybraném místě vyrostla během dvou hodin aréna se zaoblenými rohy a rozměrech 168 x 57 metrů, s řadami sklápěcích židlí pro tisíce běžných návštěvníků a šesti lóžemi pro místní honoraci. K tomu stanové městečko se zázemím pro stovky účinkujících i zvířata. O živou reklamu se postaral v ranních ulicích průvod Codyho ansámblu: čelo tvořili indiánští bojovníci s péřovými členkami, za nimi kovbojové a další různorodá společnost včetně hudby. Dvouhodinové představení plynoucí v prudkém tempu se opakovalo obvykle dvakrát: nejprve od 14 hodin a potom večer za umělého osvětlení ve 20 hodin. Krátce po půlnoci se vlaky rozjely k dalšímu městu na plánované trase.

V rámci posledního evropského turné od května do srpna 1906 se s uměním Divokého západu seznámili obyvatelé padesáti měst rakousko-uherské monarchie; tři z těch měst – Košice, Užhorod a Mukačevo – bychom o pár let později našli na mapě prvorepublikového Československa. V týdnu od 7. Do 13. Srpna se dočkali atraktivní podívané lidé v tehdy ještě nerozděleném Těšíně, Moravské Ostravě, Opavě, Přerově, Brně a Jihlavě. Místní tisk věnoval exotickým návštěvníkům odpovídající pozornost. Ostravské noviny kupříkladu referovaly: „Sny tisíců dětí se staly skutkem. Dnes ráno ulice vnitřní Ostravy připomínaly obrazy z románů našeho mládí. Představení odpoledne i večer zahájil muž se stříbrnými vlasy a energickou bradkou. Cody předvedl, s jakou lehkostí a jistotou se cítí v sedle i jaký je vynikající střelec, když svou winchestrovkou (poznámka: nabíjenou ovšem drobnými broky) zasahoval za jízdy skleněné koule vyhazované do výše…“ V Brně konstatovaly Lidové noviny. „Plakáty, vlajky, policajti, spálené obědy. Ulice jsou ve vzrušení, v mnohých domácnostech se ani nevařilo. Kluci mají po ulicích živé indiány.“

Z Jihlavy Divoký západ proti očekávání nepokračoval do Čech, ale zamířil na sever, do Německa. České obyvatelstvo, zvědavé na Buffalo Billa, zažilo zklamání, z předpokládané exhibice v Praze či v Pardubicích a Hradci Králové sešlo. Příčinou byl odmítavý postoj c. a k. místodržitelství a byrokratický postup pražského policejního ředitelství. Tyto orgány upozornily vídeňskou kancelář Buffalo Billa, že tribuny a hlediště, které se mají stavět pro vystoupení v českých městech, nevyhovují běžným policejně bezpečnostním požadavkům a v případě paniky by mohly být pro návštěvníky nebezpečné. Vídeňská kancelář proto česká města mezi plánované zastávky souboru nezařadila.

Brzy po příjezdu do Německa představil Wild West svůj program obyvatelům Drážďan. Tam se osobně setkali dva pozoruhodní muži: Karel May, v té době hojně vydávaný autor téměř šedesáti dobrodružných knih, a reálný hrdina amerického Západu Buffalo Bill. Ten přijal spisovatele i jeho ženu velmi srdečně, provedl je zázemím podniku včetně kuchyně, předvedl jim nejlepší koně. May naopak hovořil a jednal s hostitelem odměřeně. Spisovatelovu ženu zajímal důvod takového chování. Duchovní otec Vinnetoua a Old Shatterhanda jí odpověděl: „Je to proti mé povaze stýkat se s oním kluzským hadem, který se neštítí obchodovat s lidskými dušemi a přetvářku vydává za pravdu. Ukazuje představení, v němž mají hlavní úlohu rudí lupiči, banditi a zloději.“

Tady se hodí připomenout alespoň jeden opačný názor na Wild West Show. Americký generál William Tecumseh Sherman (1820–1891), pod nímž Cody svého času sloužil jako zvěd a průvodce, vyjádřil jeho práci uznání těmito slovy: „Zachytil jste náplní svého podniku určitou epochu naší mizející historie. Seznámil jste s ní řadu evropských měst i srdce moderního světa Londýn.“

–jn–

Vydalo nakladatelství Academia

Miroslav Čvančara a Jaroslav Čvančara (Čvančarovi)