Čeští (Moravští) bratři se vracejí

Do republiky se navrátili otec a syn Nevečeřalovi, potomci emigrantů, kteří se ze strachu před náboženským pronásledováním uchýlili do Polska, kde založili obec Zelov. Probošt tamější evangelické církve Miroslav Jelínek vystavil otci Jarkovi a synu Danielovi pro usnadnění přistěhovaleckých procedur potvrzení, že pocházejí z rodiny českobratrského faráře Jaroslava Nevečeřala. Daniel, od roku 1997 člen občanského sdružení navazujícího a rozvíjejícího kontakty mezi potomky pobělohorských evangelických emigrantů Exulant ve Švýcarsku, kde nějaký čas žil, absolvoval v letech 1998-2002 doktorandské studium na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy a stal se členem farního sboru Českobratrské církve evangelické v Kladně. Se zápalem bádá a píše na téma Komenský a jeho chápání Bible.

Odštěpená církev Unitas Fratrum, či Jednota bratrská, vznikla v roce 1457. Byla jako kacířská potlačována jak Jiřím z Poděbrad, tak o století později Ferdinandem I. Až teprve Majestátem císaře Rudolfa II. (1609) byli Bratří v rámci České konfese legalizováni. Vděčíme jim za Blahoslavův překlad Nového zákona, který se stal základem Bible Kralické (překlad proveden v letech 1579-1593). Čeští bratři se však dlouho netěšili ze svobody. Po bitvě na Bílé Hoře byli až do 19. století pronásledováni. Proto mnozí z nich emigrovali do ciziny: do Saska, Polska, Uher a později do Pruska.Jejich víra se rozšířila i mezi severomoravskými německými venkovany, zatímco existence původní českobratrské církve prakticky skončila smrtí jejího posledního biskupa J. A. Komenského (1670). Roku 1727 byla ustanovena Moravská církev, jejíž teologická povaha vycházela z postulátů Jednoty bratrské, ale úplně se s ní nekryla. Moravští bratři, Moravian Brethern, vycházející z idejí Mistra Jana Husa, rozprostřeli své misie po velké části světa.

Jedním ze zakladatelů města Bethlehem v Pensylvánii byl r. 1741 biskup Nirchmann, vysvěcený vnukem Komenského. Jiný moravský biskup Spangenberg založil v Severní Karolíně osadu Winston-Salem. V jiném americkém státě, Ontariu, je dnes na místě někdejší Moravské misie indiánská rezervace Moraviantown.K hlavním úkolům nové víry patřila misionářská činnost mezi pohany ve Střední Americe, v Surinamu, na Jamajce, v Africe, Tibetu, na Labradoru a v Grón-sku. Byly budovány nemocnice pro malomocné a domy pro přestárlé. Jako jakési dědictví po Českých bratrech převzali Moravští silný zájem o školství a o vzdělávání v hudbě a zpěvu.

V roce 1998 se prezident Nelson Mandela pochvalně vyjádřil o zásluhách církve Moravských bratří při rozvoji Jižní Afriky. Čeští náboženští emigranti, jedni z prvních Evropanů, kteří přišli do blízkého styku i s Křováky a pokoušeli se ovlivnit jejich způsob života, přinesli nové plodiny a nová řemesla, změnili pohled na medicínu, v jejich společenství je vyšší procento vzdělaných lidí než u jiných skupin obyvatel.

V západní výspě Tibetu - Ladakhu se Moravští bratři, kteří svět "dobývali" svým přesvědčením, prací svých rukou a snahou být užiteční, zasloužili o vydání bible v tibetštině.

Potomkem pobělohorských emigrantů, kteří se uchýlili nejdříve do polského Zelova a pak někteří z nich putovali dál, na Ukrajinu a odtud třeba až do Kanady, je další repatriant, ing. Alexandr Drbal. Byl zakládajícím členem Rady Československé kulturně-osvětové společnosti J. A. Komenského na Ukrajině. Přičinil se o navázání vztahů českých bratří na Ukrajině s Českobratrskou církví evangelickou a o stavbu evangelického kostela - Betlémské kaple - v obci Bohemka (1996) nedaleko Oděsy. V Bohemce žijí potomci pobělohorských exulantů, kteří se v 19. a 20. století přes polský Zelov dostali až na jižní Ukrajinu. Uchovali si dodnes svoji víru. Obnovení spolku Českých bratří a vybudování evangelického kostela v Bohemce patří k velkým zásluhám A. Drbala, který se zasloužil také o zachování historie někdejšího příchodu potomků Jednoty bratrské do další českobratrské vesnice, Veselinovky. Po přestěhování do vlasti svých předků byl A. Drbal v r. 2001 oceněn ministrem zahraničních věcí cenou Gratias Agit.