Čsl. ústav zahraniční - rozhovor

Sochař Josef Vajce pochází podle svých slov z parádní Šumavy, města Klatov. Vyučil se kamenosochařem a dále pokračoval na střední umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti a AVU v ateliéru profesora Vincence Makovského, u něhož působil po studiích jako asistent. Z realizovaných děl vynikají: fontána pro Floru Olomouc, Tři kříže, Bedřich Smetana, Leoš Janáček v Roudnici nad Labem, Tycho de Brahe a Johannes Kepler v Praze, Jan Amos Komenský v Berlíně či Osudová v Tel-Avivu, T. G. Masaryk v Mexico City a T. G. Masaryk v Užhorodu. V současné době pracuje na památníku T. G. Masaryka pro Filologickou fakultu Státní univerzity v Sankt Petěrburgu.

Jaké byly vaše začátky?

Soudím, že v každém oboru se v počátcích objevují složitosti či komplikace, ať už charakteru obecného či introvertního. Jsou případy nebo situace, kdy zmiňované složitosti vedou až ke komičnostem. Nebývá tomu jinak ani v sochařině. Okolo roku 1968 jsem byl požádán, abych výtvarnou formou připomněl na kopci Ztracenec v Beskydech tři oběti 2. světové války. Můj názor byl poněkud odlišný od názoru představitelů obce. Po půlročním dialogu, mých drobných skicách a složitém vysvětlování došlo k souhlasu s realizací Tří křížů. Ona vzpomínaná komičnost vyvstala až po roce 1968, kdy krajský úřad navrhl odstranění mé plastiky. Šťastná náhoda družby měst Ostravy a Coventry, druhá šťastná náhoda, že představitelé Coventry dostali do rukou fotodokumentaci mého památníku na Ztracenci a třetí šťastná náhoda, že v Coventry je muzeum památníků 2. světové války, vedla delegaci z Coventry k žádosti o model tohoto památníku. Model památníku jsem muzeu města Coventry věnoval a mé Tři kříže zůstávají na původním místě.

Inklinujete spíše k figurální tvorbě?

Nejeví se mi dělení tvorby do takovýchto skupin vhodné. Hodnoty a kvality jsou jen jedny. Já se rád zabývám hmotou v prostoru, ať už je to objekt konkrétní či méně konkrétní. Vždy musí být vztah k danému prostoru.

Jak se dnes žije sochaři?

Normálně. S problémy i bez problémů, ale domnívám se, že sochařina je v každém případě nádherné a svaté povolání.

Pracujete raději s kamenem?

Mám za to, že úkol sám dává možnost použití materiálu. V podstatě všechny materiály v sochařině užívané mám rád a jsou krásné. Když potřebuji dosáhnout jiskření, vyzařování díla, nepoužiji kámen, ale bronz. Když potřebuji uzavřený tvar či sumaritu, použiji kámen. Myšlenka sama napoví, který z materiálů je pro její realizaci nejvhodnější.

Jak vnímáte osobnost T. G. Masaryka?

Můj úkol, vzato z jednoho pohledu, byl jednodušší a z druhé strany komplikovanější v tom smyslu, že já vnímám T. G. Masaryka s časovým odstupem, kdy jeho odkaz a dílo vykrystalizovalo a hodnoty tohoto odkazu jsou nezpochybnitelné. Stejně tak nejsem svazován příliš popisným vnímáním jeho osoby, jako sochaři tvořící v době za života T. G. Masaryka.