Loď v Bretani

Marta Davouze
Před mnoha lety se jmenovala Železná, byla známou novinářkou a manželkou ředitele první soukromé televize u nás Vladimíra Železného (u nás na fakultě zvaným Vovka). Po rozvodu se odstěhovala do Bretaně. Ve fiktivním interwiev, kde odpovídá na nejběžněji kladené otázky čtenářů, píše: „To, co se přihodilo mně, že mě v šestapadesáti letech v jakémsi bretaňském baru zasáhl Amorův šíp, byla věc čiré náhody. Mám-li být upřímná, dodnes to nechápu.“
V té zvláštní části Francie, v městečku Erquy, žije už 16 let (cítí se tam jako doma: „vždyť jsme taky Keltové“) a napsala tam čtyři knížky. Loď v Bretani měla křest v Městské knihovně na pražském Mariánském náměstí a velký sál byl plný (převážně ženami). Už před začátkem se s mnohými vítala tradičními dvěma polibky, i když si (jak říká v knize) na to musela zvykat. (Že to zdržuje, když se tak vítá každý s každým a ještě ke všemu postupně!) Chvíli poseděla u stolku mezi dvěma okny v knihovní kavárničce, ale výhledu si neužila. Stála se na ni fronta i tam...
Křest moderoval její syn Jakub, vynikající televizák, který přiznal, že knihu četl 6x a po sedmé už v krásné obálce Aleny Beldové (a s ilustracemi člověka, který si říká Pure Beauty). Povídal si nejen s malířkou, ale také s nakladatelskou redaktorkou Ivanou Mergerovou (chválila si brilantní spolupráci s jeho maminku) i kmotrem (spisovatelem a kritikem) Janem Lukešem.
Že paní Davouze přitahuje zajímavé osobnosti jsem se znovu přesvědčila při četbě většinou ztřeštěných příběhů, které se prostě někomu dějí. Pan Lukeš prohlásil, že „při četbě byl rozčílený a její prostořekost jí závidí, protože ona si v Bretani žije svůj život a když sem přijede, vidí věci jinak než my“! „Jsem českou vlastenku“ oponovala mu Davouze, „ ale když teď francouzský prezident Francois Holande vydal knížku a v té zpourážel kde koho, jako by byl na školení u Zemana...?!“. To jsme v sále všichni zařvali...
Autorka vrací do oběhu slova, která se už nepoužívají a báječně tím osvěžuje text. Přiznává, že měla strach z pokračování Domu v Bretani, aby to „nebyla nastavovaná kaše nebo ohřívané zbytky původní knihy“. Což přísahám, že nejsou. A navíc, některé pasáže si musíme číst dvakrát, třikrát - jako když si vychutnáváte francouzské červené. Co třeba tohle?
„ Žádné roční období tu není předem odhadnutelné. Může vás potkat štěstí, ale také nemusí. Je zavádějící, že i i televizní předpovědi počasí se zhusta mýlí. Patrně je to tím, že Erquy má své specifické mikroklima. Kdykoli nám totiž naplánují celodenní lijáky, máme slunečno. Nebo naopak. Například teď, v dubnu 2016, již patnáctý den praží slunce, jakkoli se na mapce Francie, znázorňující v televizi předpověď počasí, černají zlověstné mraky s deštěm.“ (Nepříjemnému počasí se tam říká „únor“, ať je kdy je.)
Byl to krásný podvečer. Paní Davouze na sobě měla černobílé šaty s krátkým bílým kabátkem a hezké brejličky. Moc jí to slušelo. Sice si v knize stěžuje, že už by se ve společnosti přátel měli vzájemně ptát „kde tě bolí?“ místo obvyklého „jak se máš?“, ale doufám, že má život pevně v rukách. O čem bude další knížka, hmmm?
Vydala Mladá fronta
Venda Šebrlová
Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad