Loď v Bretani

Marta Davouze
Před mnoha lety se jmenovala Železná, byla známou novinářkou a manželkou ředitele první soukromé televize u nás Vladimíra Železného (u nás na fakultě zvaným Vovka). Po rozvodu se odstěhovala do Bretaně. Ve fiktivním interwiev, kde odpovídá na nejběžněji kladené otázky čtenářů, píše: „To, co se přihodilo mně, že mě v šestapadesáti letech v jakémsi bretaňském baru zasáhl Amorův šíp, byla věc čiré náhody. Mám-li být upřímná, dodnes to nechápu.“
V té zvláštní části Francie, v městečku Erquy, žije už 16 let (cítí se tam jako doma: „vždyť jsme taky Keltové“) a napsala tam čtyři knížky. Loď v Bretani měla křest v Městské knihovně na pražském Mariánském náměstí a velký sál byl plný (převážně ženami). Už před začátkem se s mnohými vítala tradičními dvěma polibky, i když si (jak říká v knize) na to musela zvykat. (Že to zdržuje, když se tak vítá každý s každým a ještě ke všemu postupně!) Chvíli poseděla u stolku mezi dvěma okny v knihovní kavárničce, ale výhledu si neužila. Stála se na ni fronta i tam...
Křest moderoval její syn Jakub, vynikající televizák, který přiznal, že knihu četl 6x a po sedmé už v krásné obálce Aleny Beldové (a s ilustracemi člověka, který si říká Pure Beauty). Povídal si nejen s malířkou, ale také s nakladatelskou redaktorkou Ivanou Mergerovou (chválila si brilantní spolupráci s jeho maminku) i kmotrem (spisovatelem a kritikem) Janem Lukešem.
Že paní Davouze přitahuje zajímavé osobnosti jsem se znovu přesvědčila při četbě většinou ztřeštěných příběhů, které se prostě někomu dějí. Pan Lukeš prohlásil, že „při četbě byl rozčílený a její prostořekost jí závidí, protože ona si v Bretani žije svůj život a když sem přijede, vidí věci jinak než my“! „Jsem českou vlastenku“ oponovala mu Davouze, „ ale když teď francouzský prezident Francois Holande vydal knížku a v té zpourážel kde koho, jako by byl na školení u Zemana...?!“. To jsme v sále všichni zařvali...
Autorka vrací do oběhu slova, která se už nepoužívají a báječně tím osvěžuje text. Přiznává, že měla strach z pokračování Domu v Bretani, aby to „nebyla nastavovaná kaše nebo ohřívané zbytky původní knihy“. Což přísahám, že nejsou. A navíc, některé pasáže si musíme číst dvakrát, třikrát - jako když si vychutnáváte francouzské červené. Co třeba tohle?
„ Žádné roční období tu není předem odhadnutelné. Může vás potkat štěstí, ale také nemusí. Je zavádějící, že i i televizní předpovědi počasí se zhusta mýlí. Patrně je to tím, že Erquy má své specifické mikroklima. Kdykoli nám totiž naplánují celodenní lijáky, máme slunečno. Nebo naopak. Například teď, v dubnu 2016, již patnáctý den praží slunce, jakkoli se na mapce Francie, znázorňující v televizi předpověď počasí, černají zlověstné mraky s deštěm.“ (Nepříjemnému počasí se tam říká „únor“, ať je kdy je.)
Byl to krásný podvečer. Paní Davouze na sobě měla černobílé šaty s krátkým bílým kabátkem a hezké brejličky. Moc jí to slušelo. Sice si v knize stěžuje, že už by se ve společnosti přátel měli vzájemně ptát „kde tě bolí?“ místo obvyklého „jak se máš?“, ale doufám, že má život pevně v rukách. O čem bude další knížka, hmmm?
Vydala Mladá fronta
Venda Šebrlová
Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!
inzerce
Amerika II. aneb z deníčku vydavatelky
Tato kniha vzniká nyní na mém počítači. A je to bomba! Pracuji na ní jen chvílemi (což ovšem obnáší hodiny), protože hlavně denně dělám Český dialog. Ale oba tyto, jak by se dnes módně řeklo – projekty, jsou pro mne moc důležité. Časopis se snažím zlepšovat, přibyli v poslední době dobří autoři, přibývají čtenáři po celém světě…
A kniha? Bude o téměř třiceti letech časopisu, který jako jediný vydávaný z ČR vede léta dialog s Čechy doma i ve světě. Byly všelijaké pokusy jiných zdejších periodik ujmout se tohoto tématu, ale všechny ztroskotaly. Český dialog vytrval a to přes veškeré, a někdy opravdu velmi těžké překážky. Především v prvních ročnících, kterými nyní listuji a vybírám z nich perly, jsou velmi cenné články od autorů věhlasných jmen jako je Josef Škvorecký, Jaroslav Strnad, Alexander Tomský, Jiří Ješ aj., či neznámých, ale kteří napsali ze světa, kde žijí, zajímavé postřehy, ohlasy či názory. První ročníky byly opravdu mimořádně živé a dynamické. Po mé první cestě do daleké Austrálie v roce 1997 se začala českou společností šířit „blbá nálada“ a i ta je zde velmi plasticky vylíčena.
Kromě politiky jsou zde samozřejmě i moje cesty do světa za krajany. Napsala jsem o nich sice už pět knížek, ale ne o všem…tady to pokračuje. Například New York, Kanada, Jižní Amerika, Švédsko aj. A na webových stránkách budu ráda uveřejňovat některé ukázky a vy je, doufám, budete rádi číst. Budou nejspíš v rubrice OSTATNÍ, ale ještě před tím, než tam spadnou, tak na stránce hlavní.
Jestli budete mít o knížku zájem, už se můžete hlásit, promítnu do množství tištěných výtisků.
Eva Střížovská
Pište na cesky-dialog@seznam.cz
nebo volejte na tel. 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad