Ohlasy na konferenci zahraničních Čechů

Barbara Semenov, šéfredaktorka Čechoaustralana

Také se připojuji k odpovědi Blanky Karlsson ze Švédska a souhlasím, že letošní konference se opět vydařila, prezentovaná vystoupení měla vysokou úroveň, zúčastnění byli všichni báječní, jen škoda, že nebylo více času s každým podrobněji pohovořit. Pro mne to byl velmi intenzivní zážitek i díky ocenění, na vše stále vzpomínám, i když jsem ještě v poslední den konference odjížděla na Moravu a nemohla se zúčastnit závěrečného programu. Jak píše česká kolegyně ze Švédska, jsme už jakási „velká rodina“ spřízněných zahraničních Čechů setkávajících se tradičně ob rok na těchto zcela výjimečných konferencích, za jejichž uspořádání patří velký dík Mirkovi Krupičkovi. Už se těším na další!

Dagmar Takáczová, Košice

Jistě je hezké vždycky se setkat se spoustou dlouholetých přátel. Na letošním setkání mě ale trochu zabolelo srdce z toho, jak mnohé z nás, co jsme stáli u jejich zrodu, už začíná poznamenávat čas a tak občas někdo odbíhal od tématu a pak se pro krátkost času nedostal k tomu, co chtěl vlastně říct. Na druhou stranu, i tentokrát jsem nabrala nějaké nové inspirace a nabila se invencí a vytrvalostí dalších, kteří prostě jedou dál a daří se jim. A protože letos byl se mnou i náš ženský sbor, který účinkoval jak na konferenci, tak hlavně na Mezinárodním krajanském festivalu, tak mě těší, že se podařilo narýsovat možnosti nějakého zahraničního koncertování. S novým sbormistrem, který je profesionál každým coulem přišla nová chuť k dalšímu rozvoji souboru a to je taky moc podstatná věc pro udržování identity české komunity na Slovensku. Každopádně v nás hluboký dojem zanechalo například zahájení festivalu v Senátu, zpívat v takových krásných a akusticky ideálních prostorech je vskutku požitek a užili jsme si to spolu s posluchači fakt naplno. Náš nápad zazpívat na úvod velmi zdařilou Laburdovu čtyřhlasou úpravu české státní hymny byl asi nápadem dobrým a tak jsme, myslím, krajanská srdce dokázali potěšit. Náš velký obdiv a dík patří oběma vedoucím osobnostem obou zmíněných setkání, jak panu Miroslavu Krupičkovi, tak paní Věře Doušové, kteří při stále se zmenšující finanční podpoře zase dokázali, že se oba programy uskutečnily.

Lada Topinková, spolupracovnice Českého dialogu

Bylo to milé a dojemné setkání s účastníky kongresu, ačkoli jsem je viděla na vlastní oči většinou poprvé.

Na konferenci jsem byla druhý den a to ještě jen dopoledne. Všechny příspěvky, které jsem vyslechla, ve mně zanechaly trvalou stopu. Téma konference - identita – bylo vybráno báječně.

Prvním byl pan Karel Pokorný z Mnichova, který opět (opět protože jsme na stránkách Českého dialogu již v minulosti jeho názory uveřejnily) velmi trefně popsal současnou situaci ve světě a zejména v Evropě a i nastínil možná řešení.

Po něm nastoupil k pultíku pan Georg Kraus z Zürichu - slzu jsem musela osušit.

Samozřejmě báječná Blanka Karlsson ze Švédska – excelentní.

Všemi příspěvky se vinula jako nit - čeština, čeština, čeština – jako podstatné usnadnění nalezení identity.

S tím korespondoval i krátký příspěvek paní Lucie Slavíkové-Boucher, zakladatelky Českých škol bez hranic a chorvatský příspěvek paní Heleny Stráníkové.

Na kousek papíru jsem si zapsala jednu poznámku, po které všichni souhlasně přikyvovali, souviselo to s volbami - "Nekecejte nám do toho, vy tady nežijete!" - mráz mi běhal po zádech!!!

Foto: Ivany Dangové - ženský sbor z Košic, Dagmar Takáczová uprostřed