O Václavu Havlovi

"Všichni víme, že zítra by se dožil Václav Havel osmdesáti let… Netušil jsem, že díra v politice po něm bude až tak hluboká, ale politici, kteří místo řešení problémů země, vaří v reklamě na sebe, nebo zastavují islamizaci Vysočiny, ukazují, že klesáme dolů...

Šlo o zatím posledního tuzemského politika s vizí přesahující jedno volební období a také prostor od Aše po Jablunkov...

To, že se stalo v Česku být příznivcem Havla i nadávkou, jen ukazuje na nicotné hodnoty společnosti, která sama sobě dosadila v čelo odporné proruské páže.

Na druhou stranu mi začínají vadit ty početné stesky na to, že tu již Havel není a že bez něj jde všechno kamsi...

Havel dal jasně svým způsobem života a rétorikou najevo, že samo SE neudělá nic a jedině aktivní občan může ve spolupráci s druhými měnit svůj okolní prostor k obrazu svému. Kamsi to směřuje zejména díky naší pasivitě ...

Tady se souběžně se stýskáním si na to, že ve společnosti Havel chybí, úplně vytratila míra spoluzodpovědnosti, za to jak Česko bude vypadat...

Chcete lepší Česko? Tak přestaňte hořekovat nad tím, co všechno je špatně a začněte pracovat na tom, aby tomu tak v budoucnosti nebylo...

Jsem si jist, že Havel by Vám řekl asi tak nějak totéž Máme to každý ve svých rukách.

Karel Paták na FB, 4. října

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V celém světě se oslavují nedožité narozeniny Václava Havla. Přinejmenším v Českých centrech, na českých ambasádách a v českých spolcích, kterých je nespočetné množství. Líbil se mi tento článek pana Patáka a tak jsem si ho vypůjčila na naši stránku. Ale něco k tomu dodám: Nejsem kritikem ani nesoudným obdivovatelem tohoto mimořádného člověka. Potkala jsem ho v Bratislavě v červnu v roce 1989. Vystupovala tam zpěvačka Joan Baez. A podařilo se jí propašovat disidenta Havla na koncert. Nesl jí kytaru. Ona ho držela v podpaží a z druhé strany ho chránil urostlý Michal Prokop. Joan zpívala krásně a publikum bylo nadšené. Když však pozvala na pódium Ivana Hoffmanna a pozdravila do mikrofonu Václava Havla, přítomní estébáci jí vytrhali šňůry od mikrofonů. Ale Joan se nedala. Přistoupila na kraj pódia a zpívala bez mikrofonu. A celých asi šest tisíc diváků s ní. Bylo to úžasné a mám z toho nahrávku, kterou nepůjčuji. Byl to pro mne i pro další zúčastněné začátek sametové revoluce. Potkala jsem se jako novinářka s Václavem Havlem již jako prezidentem následně ještě mnohokrát. Vždycky byl milý a k ženám pozorný. Kritiku přenechávám jiným. Však ji můžete najít v novinách i na FB dost.

-ES-