Knihy Roberta Fulghuma - 1. část

Mé první setkání s tvorbou Roberta Fulghuma proběhlo netradičně. Tenkrát jsem pracovala za Bílou labutí a v obědové pauze jsem procházela Petrskou ulicí kolem malého krámku s knihami řeholnického řádu Paulínek. Něco mě tam zneklidnilo, vrátila jsem se a zírala na obal knihy „Už hořela, když jsem si do ní lehal“. Kroutila jsem hlavou, ale ještě dvakrát (!) jsem se vrátila zpátky a napotřetí jsem již nekompromisně vešla do obchůdku a koupila si ji.  Byla jsem z ní nadšená.

Zjistila jsem, že není první u nás vydanou knihou Roberta Fulghuma, a tak jsem si koupila následně i „Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce“.

Proč se mi tyto knihy drobných příběhů, úvah, zamyšlení a filozofických postřehů přirostly k srdci? Na to odpověděl sám autor: „Co mé příběhy spojuje? I když píši o vážných věcech, tak s laskavostí a humorem. Moje příběhy vás rozesmějí, donutí přemýšlet a někdy možná ukápne i slza.“

Pro mě osobně bylo nejdůležitější přečtení povídky začínající slovy „ŘECKÁ FILOZOFIE ŽIJE!“. Každý trochu přemýšlivý člověk se ptá po smyslu života. A já se, po přečtení této povídky, velice uklidnila, protože jsem v ní nalezla krásně popsaný i ten můj smysl života. Jedná se o převyprávěné sdělení řeckého doktora filozofie Alexandera Papaderose:

„Když jsem byl malý chlapec, za války, byli jsme velmi chudí a žili jsme v odlehlé vesnici. Jednoho dne jsem na silnici našel střepy rozbitého zrcátka. Havaroval tam německý motocykl.

Snažil jsem se najít všechny kousky a dát je dohromady, ale nešlo to, a tak jsem si nechal jenom ten největší střep. A o kámen jsem ho obrousil do kulata. Začal jsem si s ním hrát a fascinovalo mě, že můžu odrážet světlo do tmavých míst, kam se slunce nikdy nedostane – do hlubokých děr a štěrbin a tmavých komůrek. Hrál jsem takovou hru – dostat světlo do těch nejnepřístupnějších míst, která najdu.

Zrcátko jsem si nechal, a jak jsem vyrůstal, vždycky jsem ho, když jsem neměl co na práci, vytáhl a v té hře jsem pokračoval. Když jsem dospěl, pochopil jsem, že to není jenom dětská hra, ale metafora, jak bych mohl naložit se svým životem. Pochopil jsem, že já nejsem to světlo ani jeho zdroj. Ale světlo – pravda, porozumění, poznání – tu je a na mnoha tmavých místech zasvítí, jedině když je tam odrazím.

Já jsem úlomek zrcadla, jehož tvar a celé provedení neznám. Nicméně s tím, co mám, mohu odrážet světlo na tmavá místa tohoto světa – na tmavá místa v lidských srdcích – a něco v některých lidech změnit. Snad by to jiní mohli vidět a dělat podobně. O tohle mně jde. To je můj smysl života.“

----------------------

Knihy Roberta Fulghuma u nás vydává exkluzivně nakladatelství Argo.

Nakladatelství Argo vzniklo v roce 1992 a vydalo již více než dva tisíce titulů. Vydává nejen zajímavé knihy známých autorů, ale i objevuje pozoruhodné autory nové.

Redaktoři nakladatelství spolupracují při přípravě textů úzce jak s autory a překladateli, tak s grafiky a tiskárnami.

Také díky tomu Argo za dobu své existence získalo pověst vydavatele kvalitní beletristické, historické, ale i odborné literatury, českého i zahraničního původu. Vydává i velké obrazové publikace.

Úroveň jimi vydávané současné české beletrie ilustruje přehled oceněných titulů v rámci ceny Magnesia Litera, péče o kvalitní grafické a knihařské zpracování přineslo řadu ocenění v soutěži Nejkrásnější kniha roku.

Více na www.argo.cz

Lada Topinková