VERA 68

Mirek Seifert 9 2016 Ostatní česky

 

 

( pro Věru Čáslavskou )

 

 

Jen dřina a pot a slzy...

Když přijde pád - ó jak to mrzí!

Však znovu a z prachu a z popela

vstáváš (jak bájný Fénix),

když povinnost, vůle či touha zavolá.

Hle - kladina zve!

Jen lávka pouhá, tak zrádná je,

to dobře víš,

však není v sále jiná dnes,

jen ty, kdo ji pokoříš.

A pružná, ošemetná bradla?

Snad tisíckrát jsi z nich spadla,

přec znovu a z prachu a z popela

zvedáš se, tak sama docela,

vždyť kůň již čeká!

Tys věděla, že jeho hřbet tě nezradí,

ne, jako páni v podhradí,

ne jako "přítel",

který právě vpad'

zákeřně s tanky do zahrad.

A pak - konečně - prostná!

Jak balerína ctnostná

jsi uhranula celý svět,

a celý svět nám může závidět

tu ženu z malé zemičky,

co na mexickém koberci

dá všanc svůj život celičký.

To pro svou zemi tančíš,

pro národ, ne pro vavříny,

kdo líp to ví -

jen ty a nikdo jiný.

Pak rapsódie dohraje

a z ochozů zní Vera, Vera, Vera!

Jako by to bylo včera...

Královnou pod pěti kruhy

stala ses - a nikdo druhý.

Jsi

symbolem,

modlou,

legendou,

co nikdy nesklonila hlavu

(jen jednou - to, když vlála vlajka rudá).

A i dnes, kdy mnozí bojí se,

že kráčíš na popravu,

jdeš s hlavou vztyčenou,

tak, jako vždycky -

nezlomená,

svá

a hrdá.

 

 

Miroslav Seifert

 

 

Tato báseň vznikla již počátkem srpna, inspirovaná jednak osobním setkáním s paní Čáslavskou (Černošice, 3. 7.), jednak dokumentárním filmem Olgy Sommerové "Věra 68". Jsem nesmírně vděčný Osudu, že jsem paní Věru mohl poznat osobně a věřím, že se tam nahoře, ve společnosti Evy Bosákové, Áji Vrzáňové, Emila Zátopka nebo Ondreje Nepely a dalších slavných československých sportovců, bude cítit fajn (lépe, než ty poslední měsíce, které strávila povětšinou v nemocnicích...). M.S.