OTVÍRÁNÍ STUDÁNEK

Helena Kresová 5 2016 Ostatní česky

 

 

Kdysi byly studánky a prameny jedinými zdroji pitné vody, proto jim byla věnována mimořádná péče a pozornost.

V pohanských dobách si lidé vody ve studánkách vážili tak, že jim přinášeli dary.

Později, v souvislosti s křesťanstvím lidé věřili, že voda je v některých studánkách zázračná, dokáže vyléčit všechny nemoci, a že zázrak uskutečnili svatí. Ke studánkám začala chodit procesí a u mnoha z nich byly postaveny kapličky.

V barokní krajině představovaly nejen nádherné stavby a orientační body, ale i místa odpočinku a modliteb.

Ještě i v současnosti je řada z nich spojována s místními pověstmi o zázracích i s legendami o vodních pannách a ochranných vílách. Od pověstí, legend i historických reálií jsou odvozeny i jejich názvy, např.: studánka Panny Marie, svaté Anny, Římská, Císařská, Dobrá voda.

Bez vody by na Zemi neexistoval život. Voda ve studánce uhasila žízeň každému poutníkovi, a aby byla čistá, dodržovala se v dávných dobách slavnost čištění studánek.

 

Renezanci zájmu o dávno zapomenutý jarní magický obřad čištění studánek vyvolala slavná kantáta Bohuslava Martinů „Otvírání studánek“.

Co skladatele k napsání kantáty inspirovalo? Byla to báseň Miloslava Bureše „Píseň o studánce Rubínce“. Básníka Miloslava Bureše okouzlil článek, který si přečetl v poličském muzeu. Autor v článku podrobně popisoval průběh zapomenutého jarního obřadu čištění studánek, a uvedl v něm i všechny verše, které se při obřadu používaly. Zmíněný článek byl zveřejněn v měsíčníku „Od Trstenické stezky“ v roce 1926 řídícím učitelem Josefem Karlem. Dávno zapomenutý obřad čištění studánek básník použil jako motiv pro svou báseň „Píseň o studánce Rubínce“. Báseň je tak melodická, že její text Miloslav Bureš poslal svému krajanovi a příteli Bohuslavu Martinů do jihofrancouzské Nice s prosbou o její zhudebnění. Bohuslav Martinů byl básní nadšený a navíc měl k Vysočině velmi silný osobní vztah. Na Vysočině prožil dětství a často vzpomínal na rodnou Poličku, Sykovec a Tři Studně. V roce 1938 proto s radostí přijal pozvání své žačky Vítězslavy Kaprálové a na Vysočinu přijel. Celý měsíc strávil ve vile jejich rodičů na Třech Studních a často chodil na procházky. Původní text básně zkrátil a název své kantáty změnil na „Otvírání studánek“.

 

Vřelá a podmanivá hudba se setkala s velkým ohlasem doma i v zahraničí, a lidé se o dávno zapomenutý obřad jarního čištění studánek začali zajímat.

Obřad čištění studánek, pramenů a studní je velice podmanivý. Průvody mladých dívek, které na jaře čistily studánky, patřily ke starobylým lidovým obyčejům. Říká se, že jejich kořeny sahají až do pohanských dob a jsou spojeny s vítáním jara.

 

Čištění studánek se snaží obnovit občanské společnosti i ekologické organizace, které usilují o to, aby slavnost probíhala přesně podle historických dokumentů, záznamů a kronik.

První květnový den se dívky oblečené do bílých šatů /na Slovácku se jim říká družice/ vydávají ke studánkám a v průvodu zpívají:

„Až bude máje,

půjdeme do háje.

Co tam budem dělati?

Studánečku kopati,

studánečku maličkú,

aby měla vodičku.

Vždyť každá studánka v lese

na hladině nebe nese,

kdyby jí nebylo,

o zem by se rozbilo.

 

Nejkrásnější dívku z vesnice zvolí za královnu. Královna jde v čele průvodu dívek, v ruce nese džbán a na hlavě má nejkrásnější květinový věneček. Když děvčata se zpěvem přijdou ke studánce, se zaříkáváním ji čistí, některé odhrabují napadané listí, další bláto a při tom říkají:

„Králko, milá králko,

studánko, Rubínko,

proč tebe zkalili,

proč že tě rmoutili?

Krátké dny a dlouhé noci,

byla jsi sama bez pomoci.

Králko, milá králko,

studánko, Rubínko,

už jsi v naší moci.“

Královna odpovídá:

„Jsem Rubínka opuštěná,

voda moje zakalená,

zlý moci čarovný,

nedbaly na můj hlas varovný.“

Když je studánka čistá, královna nabírá vodu do džbánu a lije ji do všech světových stran, aby voda chránila lidi před nemocemi a zlem, a při tom říká:

„Teč vodičko čistá do všech čtyř stran, od větrů a bouře, studánko, nás chraň.

Teč vodičko čistá do všech čtyř stran, od větrů a nesnází, studánko, nás chraň.

Teč vodičko čistá do všech čtyř stran, od sucha a hladu, studánko, nás chraň.

Teč vodičko čistá do všech čtyř stran, od bídy a nemoci, studánko, nás chraň.“

Pak jedna z dívek přistoupí ke studánce, v ruce drží velký klíč a gestem, které napodobuje odemykání dveří, klíčem otočí. Tím je studánka nejen vyčištěná, ale i otevřená.

U pramene potoka nebo říčky každá z děvčat do dlaní nabírá vodu, napije se a říká:

„Beru tě, vodičko,

proti prúdu,

šak celý rok zdravá budu!

Nabírám tě, živá vodičko,

navrať mi moje zdravíčko!

Vodičko čistá,

tečeš z hor bystrá,

omývej břehy, kamení,

očisť nás, lidská stvoření.

Tak je to u nás každý rok v máji,

děti studánkám prameny

jak srdce otvírají.

 

Kromě studánek a pramenů věnují dívky velkou pozornost i studním. Obcházejí všechna hospodářství ve vsi a v každém studnu důkladně vyčistí. Rituál čištění studny dívky ukončí tím, že na ni položí zelený věnec. Když jsou s čištěním všech studní hotovy, vydá se průvod dívek od domu k domu a za vyčištěné studny žádají peníze. Vybrané peníze předají muzikantům, kteří pak příští neděli vyhrávají na taneční zábavě „za studny“. Přijdou si na ni zatančit, zazpívat a pobavit se všichni obyvatele vesnice.

 

Mgr. Helena Kresová