MÁJE,MÁJKY, MÁJ

Stavění májek je jarní slavnost, která je rozšířena po celé Evropě. Je pozůstatkem staré pohanské slavnosti, kdy strom pokácený v lese a umístěný uprostřed vesnice představoval strážného ducha, který chránil nejen obyvatele vesnice, ale i jejich obydlí, pole i sady.

Nejstarší a velice známý doklad o stavění májek v českých zemích pochází z roku 1422. Uvádí se v něm, že za vysoký a originálně vyzdobenou májku, kterou zamilovaný chlapec postavil před domem své milované dívky, dostal od jejích rodičů slib, že jim k vytouženému manželství dají své požehnání. K uzavření tohoto sňatku dala souhlas dokonce i církev, a tak se jejich svatba konala 23. června roku 1422 na Pražském hradě ve Svatovítském chrámu.

V 15. století se májky ve vesnicích stavěly na návsích, ve městech před radnicí a před soukromými domy je chlapci postavili jen tehdy, pokud v něm bydlely nezadané hospodářovy dcery. První květnovou neděli se odpoledne všichni mladí sešli na návsi a volili krále, kterým se obvykle stal nejbohatší chlapec ze vsi. Jeho královskou hodnost mu všichni prokazovali tím, že mu na oděv přišpendlovali pestrobarevné stuhy i šátky, a slibovali mu věrnost. Po volbě krále sehráli i svatební obřad krále s královnou. Za královnu zvolili nejkrásnější dívku z vesnice, a pak v průvodu chodili od domu k domu. Hospodáře, kteří byli na chasu hodní, chválili, ty zlé haněli a každou hospodyni prosili o dary. Slavnost končila pronásledováním krále, kterého pak hodili do vody a tím zrušili daný slib věrnosti.

Při stavění májky se musela dodržovat tato pravidla: stromy vybrané na májky musely být silné, rovné a vysoké, proto bylo obtížné je v lese najít, porazit a dopravit na místo určení. Nejčastěji se používaly smrky, jedle nebo borovice, protože zůstávaly dlouho zelené. Kmen stromu se osekal, zachovala se jen zelená koruna, která se pak zdobila stuhami, fábory a šátky. Pod ozdobenou korunou umístili věnec upletený z chvojí. Májka se stavěla a staví vždy večer z 30. dubna na 1. května na čestném místě v centru vesnice. Muži a chlapci ji museli bedlivě hlídat, protože ukrást májku obyvatelům ze sousední vesnice se za těchto okolností považovalo za odvážný čin a hrdinství. Stuhami ověnčený strom byl a je symbolem nejen jara, ale i mládí a lásky. Kromě vysoké ústřední májky, která stojí v centru vesnice, zamilovaní chlapci staví před domy svých dívek menší májky.

A jak stavění májek organizuje česká národnostní menšina v Chorvatsku v současnosti?

V Horním Daruvaru v noci z 30. dubna na 1. května při stavění máje vyhrává dechovka a na tuto slavnost přicházejí Češi i Chorvati. Pan Damir Malina, předseda županské menšinové rady, o této tradici vypovídá: „Stavění máje v Horním Daruvaru se traduje už dlouho. Večer 30. dubna se tady všichni každý rok sejdeme a stavíme májku. Jsem rád, že na slavnost přijde pokaždé hodně lidí, že nám vyhrává dechovka, že máme dobrou náladu, občerstvení a že ženy a děti společnými silami krášlí májku pestrými stuhami. Úplně stejná oslava probíhá i při kácení máje.“

Česká národnostní menšina v Rumunském Banátu zachovává tradice, které si jejich předkové přivezli z Čech před více než dvěma sty lety. O průběhu stavění májky ze Svaté Heleny informátorka vypovídá:

„Poslední týden v dubnu jdou nejsilnější muži do lesa, kde pokácejí vysoký rovný smrk nebo jedli a dopraví ho ke kulturnímu domu. Větve osekají a nechají jen korunu stromu, kterou pak ženy, dívky i děti ozdobí barevnými fábory. Na první květnovou neděli vždy brzy ráno  májku postaví a upevní před kulturním domem, a pak začnou chlapci obcházet s malou májkou domy a děvčata jim za to dávají dárky. Odpoledne domy všech obyvatel vesnice obcházejí děvčata s tzv. „májíčkem“. Malý ozdobený stromek připevní na dřevěný talíř a na ten jim sousedé pokládají peníze. Vybrané peníze předají muzikantům, kteří večer vyhrávají před kulturním domem pod vysokou májkou na májové veselici, na kterou se přijdou pobavit mladí, staří i děti.“

Ve Svaté Heleně je už dlouhodobě naprostý nedostatek pracovních příležitostí. Střední i nejmladší generace touží po finanční nezávislosti, a proto opouštějí svou rodnou vesnici, rodiče i prarodiče a hledají práci a své uplatnění v zahraničí i v rumunských městech. Tím mění svůj životní styl a ztrácejí kontakt s rodnou vesnicí, se svými kořeny i prarodiči. Právě nejstarší generace svůj život denně konfrontuje s lidovou tradicí a reprezentuje tradiční způsob života s dodržováním všech dávných českých zvyků a obyčejů. Komu tyto generacemi udržované tradice budou předávat, když jejich děti a vnuci žijí daleko ve světě?

Mgr. Helena Kresová

Foto: Původní foto "Stavění májky v Horním Daruvaru /Chorvatsko/" bylo bohužel rozostřené, vyhledala jsem tedy jako náhradu foto Souboru Jetelíček, České besedy Záhřeb, který tančil v roce 2015 Tanec se zaplétáním máje - stavění a okrašlování májky. Na jeviště mládenci přivezli na starém trakaři čtyřmetrovou májku, postavili ji, tanečníci na scéně zpívali a tančili při hudbě výborné kapely a proplétali červené a bílé stuhy.

Lada Top.