Jan A. Baťa a Trachtovi

Sr. Evandro Amaral Trachta e Silva honorárním konzulem.

Historický badatel a spisovatel Miroslav Ivanov napsal na sklonku svého života v roce 1998 knihu Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. Je to úžasná a pravdivá kniha o tom, jak následník Tomáše, Který zahynul při havárii letadla v roce 1932 jeho podnik rozvinul. Jan Antonín Baťa respektoval záměry bratra Tomáše a s energií a inteligencí jemu vlastní dosáhl výsledků, které by jistě Tomáš velmi ocenil. Kromě Zlína, které proměnil v obuvnické velkoměsto, zakládal pobočky po světě. V Indii, v Africe a také v Brazílii. Tam dokonce vybudoval na „zelené louce“ tři města, např. Batayporu. Přestože ve válce finančně podporoval český odboj, byl komunisty prohlášen za zrádce a majetek mu byl ukraden. Až v nedávných letech byl – už po své smrti – rehabilitován. Ale o jeho zásluhách ani dnes moc neslyšíme, spíš se stále připomíná Tomáš Baťa junior, který nic moc nezaložil, spíš žil v Kanadě už jen z hotového. Ale není nyní mým záměrem toto rozpitvávat.

Velkým pomocníkem Jana Antonína Bati v Bataypoře byl Jindřich Trachta. Byl J. A. Baťou pověřen být správcem kolonie. Osudy pilného studenta Jindřicha Trachty, který se narodil v roce 1926 v Žeravicích u Kyjova vydají na samostatnou knihu. Podstatné je, že ačkoli pocházel z chudých venkovských poměrů, vlastní pílí se dopracoval až k studiím na Masarykově univerzitě v Brně, obor slovanské studie a bohemistika. Rok ´48 a stále se zvyšující tlak komunistů na intelektuály nakonec donutili Jindřicha Trachtu 29.8.1948 opustit rodinu i rodnou zemi. Do přístavu Rio de Janeiro vplouvá 9. května 1949.

O Brazílii Jindřich Trachta říkával, že není macecha ale matka, emigroval v sedmadvaceti, takže větší část svého života strávil tam. Ale rodná země zůstala v jeho srdci a díky němu i v srdci jeho rodiny. Jeho dcera, matka pana Evandra vymalovala slovácké motivy na dřevěná futra v jeho pracovně podle otcových instrukcí, i když je na vlastní oči na strážnicku neviděla. Evandro nakonec rodnou zemi svého dědečka (díky sametové revoluci) viděl a dokonce vystudoval doktorát na „jeho“ Masaryčce v Brně. I proto umí tak krásně česky. A dědečkův odkaz rodina udržuje dál a také ostatní potomci zakladatelských rodin, ačkoli jsou to třeba původem Italové, považují Čechy tak trochu i za svou kolébku.

Pan Evamdro vzpomíná:

„V roce ´73 tu byly volby na starostu. Byli tři kandidáti a byly velké politické boje u toho. A přišli z komise za dědečkem, pan Trachto, musíš jít na volby, jinak tu bude chaos v městu. On nechtěl, ale nakonec šel. Na soudě se musel přihlásit jako kandidát a potom ostatní couvli. Takže nakonec byl sám a dostal 87% hlasů.“ V době svého starostování založil školu, která je dodnes v Bataypoře největší. Zajímal se o všechno dění a všechny akce dokumentoval a uchovával. Díky tomu dnes můžeme sledovat fotografie z první evangelické mše, prvního dne vyučování nebo první elektrifikace Bataypory. Jeho záznamy jsou dodnes hlavním podkladem pro vědecké práce o kolonizaci Brazílie a vzniku Bataypory. A udržují povědomí nových obyvatel Bataypory o prvních kolonizátorech brazilského pralesa.

Žijí tu tři původně české rodiny – Zpevakovi, Trachtovi a Dobešovi, o kousek vedle žije vnučka zakladatele města paní Dolores Baťová s dcerou.

Sr. Evandro Amaral Trachta e Silva se stává po zásluze Honorárním konzulem České republiky v Brazílii.

Slavnostní uvedení do této čestné funkce za účasti hodnostářů bude 4. května.

Gratulujeme!

Za redakci Eva Střížovská