Pozvánka na výstavu

Pražský fantastický realismus 1960–1967

Jan Jedlička, Vladivoj Kotyza, Mikuláš Rachlík

22. 4. – 4. 9. 2016

Galerie hlavního města Prahy

Colloredo-Mansfeldský palác

Karlova ulice 189/2, Praha 1

V roce 1966 uspořádali tři studenti pražské Akademie výtvarných umění improvizovanou výstavu v prázdném bytě na Újezdě č. 26 na pražské Malé Straně. Na výstavě vyšlo najevo, že jejich práce mají, i bez formulovaného programu, společné kořeny a osobitý směr. ...

Epizoda českých dějin umění, spojená s ranou tvorbou Jana Jedličky, Vladivoje Kotyzy a Mikuláše Rachlíka, zůstávala téměř půl století veřejnosti i historikům umění zcela skryta. Šťastnou shodou okolností ji před několika lety objevil Vojtěch Lahoda, jeden z autorů současné výstavy v Galerii hlavního města Prahy. V příbězích, které vyslechl, a především v obrazech, které společně s umělci nalezl zasuté pod nánosy děl z dalších desetiletí, odhalil projevy pozoruhodné imaginace, které nazval Pražským fantastickým realismem.

Fantastický realismus je v Česku málo známý malířský směr fantaskně a groteskně založené tvorby, odkazující k řadě historických fází dějin umění, jehož hlavním centrem byla poválečná Vídeň. Jeho specifická odnož, která vyrašila na počátku 60. let v Praze, má s tímto původním hnutím společné jen některé znaky. Je to především respekt ke starým mistrům: vídeňští, stejně jako naši umělci, se intenzivně odvolávali na malíře renesance, manýrismu a symbolismu. Fantazijní rovina, která je druhým podstatným rysem obou hnutí, je však odlišná. Zatímco v případě vídeňských malířů je její původ spojován s vlivem surrealismu, u Jedličky, Kotyzy a Rachlíka jde spíše o nástroj, který jim v kontextu zobrazení konkrétní dobové reality umožnil vyjádřit absurditu jejich tehdejší životní situace.

„Estetiku děl trojice pražských umělců formoval především bizarní a místy absurdní génius loci tehdejší Prahy a jejího okolí, ve kterém se mísila magie minulosti s ošuntělostí reálného socialismu, nostalgie po vysoké měšťanské kultuře se surreálnou poetikou periferií, ruin a smetišť,“ říká spoluautorka výstavy Marie Rakušanová.

Fantastický realismus toho typu, jak byl představen na neformální výstavě v roce 1966, byl ve své době v Čechách něčím neobvyklým. Přestože měl krátký život a v českém umění se pak již nikdy výrazněji neprojevil, je pozoruhodným příkladem snahy mladých tvůrců vypořádat se s tlaky doby a přitom si zachovat vlastní tvář. Sdílení a setkávání trojice končí roku 1967, kdy Vladivoj Kotyza absolvoval AVU a vzápětí byl povolán na vojnu, následujícího roku pak Jedlička s Rachlíkem emigrovali.

Výstava představí reprezentativní průřez tehdejší malířskou, kreslířskou a grafickou tvorbou tří protagonistů, kteří se ukázali být mimořádně citlivými pozorovateli. Ze svých výrazně individualistických a zároveň kritických pozic dokázali zachytit mnohé nezjevné a překvapivé aspekty tehdejšího života v komunistickou totalitou narušené společnosti i prostředí. Díla Jana Jedličky, Vladivoje Kotyzy a Mikuláše Rachlíka se dnes poprvé vracejí zpět do místa svého vzniku, do staré Prahy. Do prostor Colloredo‐Mansfeldského paláce, jehož starobylá a dekadentně ošumělá atmosféra s nimi v mnoha ohledech velmi dobře koresponduje.

K výstavě vychází katalog s texty historiků umění Vojtěcha Lahody, Marie Rakušanové a Jitky Hlaváčkové. Výstava i katalog byly připraveny ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR.

Jitka Hlaváčková

Výstava byla připravena ve spolupráci s Ústavem dějin umění Akademie věd České republiky.

Vstupné: 60 Kč plné (dospělí) / 30 Kč snížené (studenti, senioři)  Další informace: www.ghmp.cz, www.facebook.com/GHMP.cz