MIREILLE MATHIEU

- DALŠÍ FRANCOUZSKÁ LEGENDA V PRAZE !

Po vyprodaném koncertu Charlese Aznavoura (6. dubna, Praha, Kongresové centrum) se hlavní město, potažmo občané nejen naší republiky (na koncertě Mistra Aznavoura jsem natrefil třeba na skupinku mladých Arménů či početnou skupinu Francouzů) mohou těšit na opětovný zážitek - koncert další francouzské legendy, zpěvačky Mireille Mathieu! Koncert je naplánován na neděli 16. října, lístky jsou podstatně levnější než na jejího slavného předchůdce.

Dovolte mi jen pár slov k této výjimečné osobnosti nejen francouzské, ale i evropské hudební scény.

O životě Mimi (jak jí říkají její skalní fanoušci) se dočtete podrobně jako vždy na internetu (Google, obstojně zpracovaná česká, ale hlavně francouzská Wikipedie), takže jen stručně připomenu zásadní milníky jejího života a některé osobní postřehy a informace.

Tak tedy: Mireille Mathieu se narodila v poslední den znamení Raka, 22. července roku 1946, ve slunném Avignonu (známá je určitě i u nás lidová francouzská píseň Sur le pont d' Avignon). Jako nejstarší ze 14 (!) dětí v rodině kameníka to rozhodně neměla jednoduché, přesto svůj obrovský talent nepromarnila a zúročila  snad na 1000%. Poprvé údajně zazpívala již ve čtyřech letech v avignonském kostele, přesto prvního hudebního vzdělání se jí dostalo teprve v patnácti letech u profesorky Laury Collierové.

Jejím objevitelem a až do své smrti manažerem se stal Johny Stark (pro Mireille byl jako druhý otec) a z nezkušené, mladičké  a světem šoubyznysu nepoznamenané nadané zpěvačky udělal takřka přes noc ve své době největší pěveckou hvězdu Francie. Objevil ji totiž jen dva roky po smrti legendární Edith Piaf (ta zemřela v říjnu r. 1963), a protože svým zjevem (je stejně jako "vrabčák" Edith maličká) a hlavně obrovským, silným a téměř čtyřoktávovým hlasem Francouzům geniální Piaf připomínala, navíc v začátcích zpívala i její písně, stala se brzy po svém prvním televizním vystoupení v roce 1965 miláčkem Francie. Ale poměrně brzy se nálepky "kopie Edith Piaf" zbavila, a to nejen díky vlastnímu repertoáru (písně "na tělo" jí psali nejrenomovanější hudební autoři Francie), jejími vlastními hity se staly třeba Mon crédo, Paris en colere či C'est ton nom, ale i tím, že se nesnažila velkou Edith kopírovat a šla si svou vlastní cestou. Již v 60. letech písně z jejího repertoáru nazpívaly některé naše zpěvačky, např. Judita Čeřovská (Do zvonů, později Akropolis adieu) nebo brněnská Jarmila Veselá (Až rozkvetou lípy). Dokonce i Marie Rottrová nazpívala na své vánoční album píseň, která vznikla ze spolupráce Mireille a legendárního Ennieho Morriconeho, Da quel sorriso che non ride piu (pod českým názvem Zvláštní pták). Mimochodem, právě ze spolupráce těchto dvou umělců (Morricone-Mathieu) vznikly možná nekrásnější a nejkvalitnější písně z těch více jak 1200, které Mireille Mathieu za 50 let kariéry nazpívala. Mj. i veleslavná píseň z filmu Tenkrát na západě (u nás Věra Špinarová), kterou Mireille zpívá jak francouzsky, tak i  v italském originále. Mimochodem, kromě rodné francouzštiny zpívá asi v devíti dalších jazycích, ruštinu a čínštinu nevyjímaje. V bývalém Sovětském svazu byla častým hostem, dokonce si s fenomenálními Alexandrovci rusky zazpívala Podmoskevnyje věčera - možná si přichystá něco speciálního i pro české publikum. Taková Dvořákova "Když mě stará matka" by jí moc slušela...

Na rozdíl od Mistra Aznavoura (ten byl v českých zemích poprvé a vzhledem k jeho věku zřejmě i naposledy) k nám přijede koncertovat Mireille Mathieu - dle mých informací - již potřetí, resp. počtvrté, pokud počítáme její vystoupení na Bratislavské lyře v r. 1985.  Poprvé zpívala v Lucerně již v r. 1967, pak ve stejném hudebním svatosvánku v polovině 80. let (sám jsem tenkrát na tom koncertě byl a  byl jsem z něj nadšený), no a pokud se nic (ve světě) závažného nestane,  francouzskými zpěváky oblíbené Kongresové centrum  (v červnu r. 1989 zde naposledy vystupoval i Gilbert Bécaud) přivítá v polovině října  stále jasně zářící hvězdu z Avignonu. Mimochodem, na začátku její kariéry pronesl slavný Maurice Chevalier toto přirovnání: Edith, ta zpívala na stinné straně chodníku, kdežto Mireille, ta šla od začátku na té straně, kde svítí sluníčko (nejde o citaci, ale parafrázi).

Již za pár měsíců oslaví tato první dáma francouzského šansonu krásné "kulaté" narozeniny. Popřejme jí jen vše nejlepší, hlavně ať jí to zpívá jako zamlada, a ať si všichni návštěvníci jejího pražského vystoupení odnesou jen ten nejhezčí zážitek!

Miroslav Seifert