Zpráva z Caracasu

Sochař Milan Kříž - odešla jedna z výrazných osobností tenčící se české komunity v Caracasu.
Ve venezuelském hlavním městě Caracasu právě zemřel ve svých více 71 letech sochař Milan Kříž (narozen 1945 v Náměsti nad Oslavou); byl jedním z uprchlíků před nátlakovými podmínkami v komunistickém systému, tentokráte již v období normalizace.
Absolvent Akademie výtvarného umění v Praze (v r. 1970), kde na něj vzpomínal velmi rád jeho spolužák Kurt Gebauer, se rozhodl emigrovat v době zlomu a nástupu normalizace v neprospěch svobody a myšlení.
K jeho vlastnímu překvapení se mu dostalo poměrně záhy po vstupu do Venezuely (1976), kam se dostal oklikou přes utečenecké tábory ve Švýcarech a Itálii, uznání v podobě samostatných výstav (Galerie CONAC, 1976, Galerie Contini, 1985, Výstavní sál vlády Federálního distriktu, 1987), i ocenění (Čestné uznání Kolegia venezuelských profesorů na III. výročním salónu výtvarného umění ve Valencii r. 1976, a Ceny za sochařství SUNEP Ministerstva výchovy na XVIII. výročním salónu Armanda Reveróna v r. 1982).
Při oné příležitosti charakterizovala jeho dílo venezuelská kritička Katherine Chacónová v tom smyslu, že Kříž nezamýšlí být bytostně experimentální, avšak upřímně hledá a přímo se vyjadřuje, uzavřen do teologicko-filosofického hledání významů. Jeho dílo vyjadřuje hledání božského a transcendentálního principu, snahy zmocnit se podstaty člověka a přírody. Hledá věčné a neměnné konstanty v obojím. Jak jeho malby, tak sochy a grafiky, opakované použití vertikálních linií rozhodného stoupajícího smyslu a nápadné stylizace tvarů. Kříž tak jimi formálně vyjadřuje své koncepce a záměry; spíše než únik, fugu do nekonečna, únik z časovosti a hledání věčnosti. V abstraktně koncipovaných plastikách zdůrazňuje vertikalitu zářezy a trhlinami v materiálu, náhlými zlomy ploch a ostrými změnami zářezů. Přes veškerou abstrakci však zůstává základem jeho výrazu člověk, stylizovaný a proměněný na znak, ale stále člověk a jeho prvky: obličej, tělo, ač redukované na základní křížení vertikál, diagonál a horizontál. Využívá k tomu vlastností přírodních materiálů: dřeva kamene, korálu apod. Přestože jde o odlišnou techniku, uchovávají si i jeho linoryty úzkou formální souvislost se sochařstvím, zvláště s jeho dřevěnými plastikami, jako by je přímo znázorňovaly. Stylizace přírodních forem je naprostá. Vertikálně prodloužené formy, jakoby vláknité a naštípnuté, rozhodnou rukou tažené, se překřižují a překrývají, a tak vyvolávají dojem dynamického prostoru. Převládá přímka, ač v některých pracích se náhle vynoří organický tvar a překvapivě kontrastuje se sítí vzestupných linií. Barevnost bývá velmi sumární, tíhne k okrům, hnědím, sienám a černím.
Také v malbě se uplatňuje stejný či obdobný tematický rejstřík; zabývá se člověkem jako součástí přírody (mimochodem, malíř žil dlouhou dobu v prostorné zahradě na úpatí hory Avila) a často jej přeměňuje v rasantní vertikální tahy štětcem živými barvami připomínajícími škálu tropické přírody, ostré zeleně a výrazné hnědě a modře, jimiž prosvítají výrazné zášlehy barevných květů všech odstínů.
Těžiště jeho práce je však v plastikách; ve výjimečných případech zhotovil pro caracaská náměstí a ulice pomníky, připomínající významné kulturní osobnosti. Odešla tak jedna z výrazných osobností tenčící se české komunity v Caracasu.
Pavel Štěpánek
Foto: Milan Kříž při odhalení pomníku Emila Friedmana
Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!
inzerce
Amerika II. aneb z deníčku vydavatelky
Tato kniha vzniká nyní na mém počítači. A je to bomba! Pracuji na ní jen chvílemi (což ovšem obnáší hodiny), protože hlavně denně dělám Český dialog. Ale oba tyto, jak by se dnes módně řeklo – projekty, jsou pro mne moc důležité. Časopis se snažím zlepšovat, přibyli v poslední době dobří autoři, přibývají čtenáři po celém světě…
A kniha? Bude o téměř třiceti letech časopisu, který jako jediný vydávaný z ČR vede léta dialog s Čechy doma i ve světě. Byly všelijaké pokusy jiných zdejších periodik ujmout se tohoto tématu, ale všechny ztroskotaly. Český dialog vytrval a to přes veškeré, a někdy opravdu velmi těžké překážky. Především v prvních ročnících, kterými nyní listuji a vybírám z nich perly, jsou velmi cenné články od autorů věhlasných jmen jako je Josef Škvorecký, Jaroslav Strnad, Alexander Tomský, Jiří Ješ aj., či neznámých, ale kteří napsali ze světa, kde žijí, zajímavé postřehy, ohlasy či názory. První ročníky byly opravdu mimořádně živé a dynamické. Po mé první cestě do daleké Austrálie v roce 1997 se začala českou společností šířit „blbá nálada“ a i ta je zde velmi plasticky vylíčena.
Kromě politiky jsou zde samozřejmě i moje cesty do světa za krajany. Napsala jsem o nich sice už pět knížek, ale ne o všem…tady to pokračuje. Například New York, Kanada, Jižní Amerika, Švédsko aj. A na webových stránkách budu ráda uveřejňovat některé ukázky a vy je, doufám, budete rádi číst. Budou nejspíš v rubrice OSTATNÍ, ale ještě před tím, než tam spadnou, tak na stránce hlavní.
Jestli budete mít o knížku zájem, už se můžete hlásit, promítnu do množství tištěných výtisků.
Eva Střížovská
Pište na cesky-dialog@seznam.cz
nebo volejte na tel. 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad