Z historie peněz v českých zemích

"Nejtěžší prokletí lidstva jsou peníze." (Sofoklés)

"Chudoba - to je dobrá věc." (Mao Ce-tung)

"Abychom mohli opovrhovat penězi, musíme je mít." (Curt Goetz)

Peníze se ve střední Evropě - území českého státu nevyjímaje - vyskytovaly již dávno před vznikem České republiky. Tento zvláštní druh ekonomického statku plní funkce prostředku směny (placení) na určitém území, míry hodnot čili zúčtovací jednotky (srovnávání jinak nesrovnatelného zboží) a uchovatele hodnot (bohatství).

Prvními doloženými penězi na našem území byly denáry, které po roce 995 až do konce 11. století razily rody Přemyslovců a Slavníkovců. Kolem roku 1210 začal král Přemysl Otakar I. razit mince s jednostrannou ražbou - brakteáty, které byly jediným platidlem až do konce 13. století. Roku 1300 se stal novým platidlem slavný pražský groš (denarius grossus Pragensis), který zavedl Václav II. V českých zemích se razil až do roku 1547. Na rozhraní 15. a 16. století se ukazovala potřeba vyššího nominálu, než představoval dosud rozšířený groš. Byla tedy zavedena velká stříbrná mince, která se svým obsahem stříbra měla rovnat penězům zlatým.

Ražby tohoto nového druhu peněz se ujali Šlikové a roku 1519 začali razit ve své mincovně v Jáchymově jáchymovský tolar (z německého označení Joachimstaler - Taler- tolar). Byli prvními soukromými osobami, které razili mince; až dosud toto právo náleželo výhradně panovníkům. Tolary se později razily také v Praze (1539) a Kutné Hoře (1543). Mincovním řádem Ferdinanda I. z roku 1561 byla zavedena nová mincovní a měnová jednotka tolarového typu zlatník, který měl 60 krejcarů. Pro odpor českých stavů však byly tyto mince zrušenny a roku 1573 znovu zavedena ražba grošů. Nový mincovní řád, přijatý v roce 1619, obnovil ražbu krejcarů, které byly s přestávkou let 1784 až 1795 raženy v pražské mincovně až do roku 1855. Po zavedení rakousko-uherské měny byl od roku 1858 ražen tzv. nový krejcar, který platil až do roku 1892.

Oběh mincí doplňovaly první papírové peníze (vznikly původně ve Francii) na území Rakousko-Uherska, tzv. bankocetle (též bankocedule), které zavedla od roku 1762 Marie Terezie. Tyto peněžní poukázky postupně ztrácely jakékoli krytí a roku 1811 došlo k měnové reformě. O pět let později byla ve Vídni zřízena národní banka (podobné centrální banky byly zřizovány již od druhé poloviny 17. století původně pro financování válečných výdajů, rozvoje země atd.), jejíž úkolem bylo vydávat bankovky a udržovat měnu.

Důležitým mezníkem v historii peněz v českých zemích byl rok 1892, kdy byla v Rakousku-Uhersku zavedena korunová měna, která se stala jedinou měnou zákonnou. Jedna koruna (K) obsahovala 0,69756 g zlata. Poměr staré zlatky k nové koruně byl stanoven na 1 : 2. Jedna koruna se dělila na 100 haléřů. Staré zlatkové peníze byly postupně staženy. Před 100 lety bylo tedy v českých zemích, stále ještě jako součásti rakousko-uherské monarchie, v oběhu šest druhů mincí různých hodnot:

stříbrné - dvoukoruna (říkalo se jí ještě dlouho po zavedení "zlatka"), jedna koruna

niklové - dvacetihaléř (říkalo se mu "šesták"), desetihaléř (s názvem "pětník")

bronzové - dvouhaléř ("krejcar"), jednohaléř (hanlivého názvu "finda")

Kromě kovových peněz platily v této době papírové bankovky pro vyšší hodnoty: 10 K, 20 K, 50 K, 100 K, 500 K, 1000 K a 5000 K.

Mimochodem, název koruny (německy Krone, na mincích označované latinsky corona) pochází od koruny jako odznaku panovnické moci. Název haléře (něm. Heller) je pak odvozen od jména švábského města Hallu, kde byly tyto mince raženy poprvé již ve 13. století.

Po vyhlášení samostatnosti Československé republiky v roce 1918 platila u nás i nadále rakousko-uherská měna. K osamostatnění československé měny došlo až v roce 1919. Na základě zákona č. 84/1919 Sb. byly bankovky nacházející se na území ČSR okolkovány a čs. měna navázala na rakousko-uherskou v poměru 1:1. Při kolkování bylo zároveň sníženo množství bankovek v oběhu. Do července roku 1920 byly okolkované bankovky postupně vyměněny za československé státovky. K formálnímu osamostatnění čs. měny došlo zákonem č. 187/1919 Sb., přičemž jednotkou měny byla prohlášena koruna československá (Kč). Příznivý hospodářský a měnový vývoj vedl v roce 1929 ke změně dosavadní papírové měny na měnu zlaté devizy. Hodnota jedné koruny byla stanovena na 44,58 mg ryzího zlata. Devalvací z roku 1934 byla hodnota koruny stanovena na 37,15 mg zlata, druhou devalvací v roce 1936 na 31,21 mg zlata.

V letech okupace (1939-1945) územně okleštěné Československé republiky (ztráty činily 29,6 % území, 33 % obyvatel a téměř polovinu průmyslu) německou armádou a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava (Protektorat Böhmen und Mähren) jako součásti velkoněmecké říše (1939-1945), měl měnový vývoj jednoznačně inflační charakter. Tisk vlastních československých bankovek byl ukončen již v roce 1939. Počínaje 1. říjnem 1940 byla hodnota koruny určena desetinou říšské marky a zlatý obsah koruny tak byl formálně zvýšen na 35,84 mg ryzího zlata. Zlaté zásoby Národní banky v Praze přešly do rukou Říšské banky v Berlíně.

Po osvobození ruskými a americkými vojsky v roce 1945 existovala na území ČSR řada měn - protektorátní, předválečná, slovenská, maďarská, říšskoněmecká a měny spojeneckých armád. Na základě dekretu presidenta republiky z 19. října 1945 (č. 91/1945 Sb.) byla dnem 1. listopadu 1945 obnovena československá měna. Na celém území ČSR byla zavedena jednotná měna, jednotkou se stala koruna československá (Kčs). Při této první poválečné měnové reformě byla stará platidla stažena z oběhu a uložena na vázané účty stejně jako vklady a ostatní pohledávky u peněžních ústavů, životní pojistky a cenné papíry. Nová platidla byla vyměňována v částce 500 Kčs na osobu, u podniků podle provozních potřeb. Nové papírové peníze v hodnotě 5, 10, 20, 50, 100 a 1000 korun byly vytištěny v průběhu druhé světové války v Londýně, kde je exilová vláda připravovala již od roku 1942; menší část vydala také státní Tiskárna cenin. Kurz koruny byl stanoven na základě poměru k americkému dolaru, zlatý obsah koruny byl stanoven na 17,77 mg ryzího zlata.

Druhá měnová reforma byla provedena dne 1. června 1953. Komunistické vedení státu chtělo tímto opatřením odstranit neblahé důsledky své hospodářské politiky. Hotovost občanů byla vyměněna v poměru 5:1 do 300 korun na osobu, ostatní hotovost v poměru 50:1. V poměru 5:1 byly přepočítány i vklady obyvatelstva do částky 5000 Kčs, mzdy, platy, penze, ostatní příjmy a daňové tarify. Byly anulovány všechny vklady vázané od roku 1945 a tuzemské cenné papíry. Všechny platidla byla nahrazena novými, tajně vytištěnými výhradně v Sovětském svazu. Byly to státovky v hodnotě 1, 3 a 5 Kčs a bankovky v hodnotě 10, 25, 50 a 100 Kčs. Zlatý obsah koruny byl stanoven na 0,123 426 g ryzího zlata. Měnová reforma, utajovaná před občany do poslední chvíle, znamenala ochuzení širokých vrstev obyvatel, mnohé připravila o celoživotní úspory. Lidé dávali svoji nespokojenost najevo, zejména v souvislosti se lživými projevy tehdy nově zvoleného presidenta republiky Antonína Zápotockého, velmi rozhořčeně: 129 závodů vyhlásilo stávku, v celé řadě měst propukly nepokoje. K největšímu masovému protikomunistickému vystoupení došlo v Plzni, ale také v Prostějově, Hostinném a dalších místech. Pak však přišla krutá odplata - obžaloby několika set osob, soudní procesy a pro řadu odsouzených dlouhá léta věznění, nejrůznější postihy rodinných příslušníků a další akty zlovůle. Mince i bankovky byly během let postupně obměňovány. K celkové obměně došlo koncem 80. let a tyto peníze platily, s výjimkou stokoruny s portrétem Klementa Gottwalda, do roku 1993.

Historii společné československé měny ukončilo oddělení české a slovenské měny po rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky - ČSFR (zákon č. 60/1993 Sb.) k 1. lednu 1993. Při měnové odluce českých zemí a Slovenska během ledna a začátkem února tohoto roku byly v České republice okolkovány bankovky v hodnotě 100, 500 a 1000 korun. Platnost neokolkovaných bankovek těchto hodnot skončila 7. února. Jejich výměna za okolkované byla limitována hotovostí 4000 Kčs na osobu, vklady byly vyměněny bez omezení. S účinností od 8. února 1993 platí samostatná měna České republiky, měnovou jednotkou je koruna česká (Kč). Poměr zlata v koruně se tehdy neurčoval, hodnota byla stanovena v poměru k americkému dolaru. Výměna peněz byla uskutečněna postupně ve čtyřech etapách. Dne 31.července 1993 byla stažena první větší část měny bývalého Československa, další etapy se uskutečnily k 31. srpnu, k 30. září a posléze k 30. listopadu 1993.

Závěrem ještě stručný přehled vývoje naší měny od přelomů 19/20. století a 20/21. století: Naší peněžní jednotkou byla zprvu koruna rakousko-uherská (1892-1919, ve zkratce K), posléze československá (1919-1939, Kč), českomoravská či protektorátní (1939-1945, opět jen K), znovu československá (1945-1993, ve zkratce však Kčs) a nakonec česká (od roku 1993, Kč).

Bohumil Tesařík

Ilustrační foto: Titulní strana časopisu Mince a bankovky