Podivná akce, která mnohé zklamala

V posledních dnech se v Jihlavě a okolí - a nejen tady, kde jsme k tomu hodně blízko - diskutuje o problematické akci nadace Generace 21, rovněž podle mnohých poněkud problematické - s dovozem iráckých křesťanských uprchlíků do ČR.

Jak je známo, uprchlíci, ubytovaní v rekreační oblasti u rybníka Okrouhlík nedaleko Jihlavy, odjeli do Německa, kde nyní budou zřejmě žádat o asyl. Nedá mi to, abych se k tomu nevyjádřil.

Na problematičnost a snad i nesmyslnost celé akce jsem upozornil důrazně jménem občanů města na jednání zastupitelů Jihlavy začátkem tohoto roku s tím, že vedení nadace a města jednalo za zády občanů města a kraje, protože podle mého názoru - a názoru mnoha občanů, se kterými jsem hovořil, se mělo v takové závažné věci dotázat občanů nebo alespoň zastupitelů a možná vyhlásit i referendum, jestli si lidé něco takového přejí. Neudělali to a je zřejmé proč - k celé akci by možná ani nedošlo a nedošlo by ani k současné, dokonce mezinárodní ostudě.

Jak se mnozí, se kterými hovořím, domnívají, šlo zejména v případě jihlavského Multikulturního centra, které zajišťovalo usazení uprchlíků v místě, o zviditelnění se a získání prostředků k činnosti. Tím nechci zpochybňovat některé jejich aktivity v Jihlavě, kde pomáhají v začleňování Ukrajincům či Vietnamcům apod. A také výuka jazyka, poradenství atd. Je ovšem otázka, jestli by u těchto aktivit neměli zůstat a nerozšiřovat je o přímý dovoz cizinců, který není vůbec nutný. Zatím teď hledají důvody kolapsu a obviňují kdekoho -migranty, že je prý zklamali a dokonce i ministra Chovance.

Na zmíněném zasedání jihlavského zastupitelstva jsem upozorňoval nejen já, ale také například jeden ze zastupitelů - lékař, který léta pracoval mezi Araby, na problematičnost celé akce. Jedná se o to, že lidé, vytržení ze svého prostředí, kteří jsou odvezeni náhle pod různými lákavými sliby na jiný kontinent a do cizí evropské země, utrpí každopádně tzv. kulturní šok. A ten je samozřejmě umocněn ještě pochopitelným odmítavým postojem místních obyvatel, kteří se cítí právem podvedeni, protože se tady jednalo o nich bez nich a protože mnozí si tady tyto uprchlíky vůbec nepřáli.

Představitelé nadace samozřejmě tehdy vůbec nereagovali na má slova, že by měli pomáhat lidem v místech, kde žijí, nikoli je převážet jako kočka koťata". Pomáhat třeba tak, jak to činil kdysi spisovatel Ivan Olbracht, který v dobách první republiky organizoval pomoc pro chudé děti na Podkarpatské Ukrajině, vozil jim spolu s přáteli potřebné věci, obuv, oblečení atd. Nikdy ale ani jeho a nikoho z jeho přátel nenapadlo vozit kohokoli sem.

Mnozí z občanů, se kterými jsem o tom hovořil, se podivovali a dosud podivují nad tím, proč se „nezisková" nadace nesoustředila spíše na pomoc lidem z oblastí ohrožených válkou na Ukrajině. Lidem, kteří jsou nám blíž svou kulturou i náboženstvím, jsou prostě pro nás lépe přijatelní. Podle mnohých to není tak atraktivní.

Mnozí z těch, se kterými o tom hovořím, by rádi požadovali, aby byly řádně vyšetřeny i finanční aktivity kolem této akce. To už je ovšem jiná otázka, ke které mi nepřísluší se vyjadřovat. Každopádně při zapojení více rozumu a rozvahy ze všech stran se mohlo všemu tomu klidně předejít.

Vladimír Kříž, spisovatel a publicista, cestovatel, Jihlava

Foto: autor na loňské návštěvě Průvodu čertů v rakouském Retzu v době Adventu.