S Markem po devatenácté

Setkával jste se najednou s lidmi, které jste znal většinou jen podle jména, s herci, kteří museli brát mladého začínajícího „rozhlasáka“ s respektem. Toho, kdo určuje co, jak se bude točit, kdo potom pořad postříhá a dá mu výslednou podobu. Dají se popsat zpětně vaše pocity? Rozhlas je svébytná disciplína, co vás na něm baví?

V září 2012 jsem začal pracovat v Českém rozhlase a to na Dvojce. Do práce mě přijal tehdejší šéfredaktor Jaromír Ostrý. Má první redaktorská práce obnášela poslouchání archivních pořadů a vybírání humorných scének, skečů a historek. Ty vhodné a zubem času nedotčené jsem měl pak využít v pořadu Kolotoč, který jsem jako dramaturg přebral od ledna následujícího roku. Vedle Kolotoče jsem měl na starosti i Tlučhořovic rodinku, improvizace legendární dvojice Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse. Ta se začala na Dvojce po velmi složitých jednáních vysílat v dvojí podobě. Jeden formát byl patnácti minutový a ten druhý pod názvem Jak to vidí Tlučhořovi, představoval skeče, kterými Tlučhořovi denně komentovali aktuální události.

Práce v rádiu, pro mě představovalo něco naprosto nového. V životě by mě nenapadlo, že bych měl pracovat v budově, kolem které jsem chodil řadu let, a na kterou jsem se díval z okna dědova bytu ještě jako malý kluk.

Vždy jsem byl soustředěný na televizi, a viděl se spíž jako televizní dramaturg. Zdálo se mi nepředstavitelné, že bych měl pracovat jen se zvukem bez vizuálního prvku. Po krátké době jsem se však naučil střih a pak jsem zjistil, že tahle práce má své kouzlo, nabízí intimitu, komornost mezi režisérem, současně v roli dramaturga a interpretem, která u televizních pořadů neexistuje.

Měl jsem štěstí, že se mi kolegové jako Roman Víšek, Táňa Smržová, Jaromír Ostrý ale i mnozí další věnovali a vždy pomohli, když jsem se octl v nesnázích. Zmíněný Kolotoč pro mě byl velmi důležitý tohoto roku, kdy vedle Romana s námi spolupracoval i děda Oplustil.

Bylo to poprvé v životě, že jsme měli společný projekt. Práce probíhala plynně a oba byli mým vzorem profesionality, ke kterému se snažím směrovat. Posléze jsem dostal na starost i další pořad, Sejdeme se U kalicha. Měl jsem velké štěstí, že jsem se seznámil s dalšími profesionály, jako jsou Slávek Jandák a Tomáš Töpfer, kteří pořad moderují. Na začátku jsem z pánů měl trému, ale postupně jsme se poznali a v demokratické atmosféře si vyříkáváme aktuální výběr hostů nebo pokud se vyskytnou dílčí problémy.

Pořad U kalicha je pro mě ten nejzajímavější, jelikož tam mám široké pole působení. Navrhuji hosty, můžu natočený materiál stříhat a donedávna jsem vybíral i hudbu k pořadu. Snažíme se vždy, aby host byl atraktivní pro posluchače. Vybíráme lidi, kteří něco umí, kteří něco dokázali a zanechali ve svém oboru nesmazatelnou stopu. Některé z hostů jsem měl štěstí poznat blíž a dokonce jsme se stali přátelé. Každý pořad, který vytvoříme, představuje zkušenost, obohacení a rozšíření pohledu na život.

Je celá řada i dalších příspěvku, na kterých jsem spolupracoval. Vybíral fejetony, glosy a teď připravuji i hudební rubriku Dagmar Peckové Nevážně o hudbě vážné. Každá z těchto příležitosti je velice důležitá, představuje dlaždici na cestě zkušeností a mou povinností je udržet si k ním patřičný respekt, pokoru a profesionální přístup.

Miroslava Besserová