Nešťastné „národní”

Bylo poledne, pátek 12. února 2016. V Praze svítilo slunce, byla mi zima a stála jsem na Václavském náměstí „koňovi pod ocasem”. Socha sv. Václava je kultovní místo, kam každý trefí. Jenže jsem tam neměla rande - šla jsem se podívat na ohořelé Národní muzeum. Naštěstí nebylo vidět nic...

Ráno nás všechny vyděsila zpráva, že v noci začala hořet střecha rekonstruovaného Národního muzea. Ředitel Michal Lukeš přiznal, že oheň je od roku 2002, kdy nastoupil, jeho noční můra. Celý objekt je naštěstí v rámci generální rekonstrukce úplně vyklizený, jinak by ztráty, kulturní ztráty, byly obrovské.

Nad sv. Václavem v noci bylo 129 hasičů - profesionálů i dobrovolníků. Další dobrovolníci měli službu na služebnách, kdyby se něco semlelo ještě někde jinde. Magistrála pod muzeem byla ucpaná hasičskými vozy, všude plno lidí. Shořelo však naštěstí jen 200 m2 střechy. Díky opatrnému hašení ani nebyly moc zničeny vnitřní omítky a výzdoba. Policie hned začala vyšetřovat. Asi to bylo porucha elektroinstalace odvětrávání.

V metru jsem se bála, co uvidím. Jestli takovou hrůzu, jakou viděli lidé v roce 1881, kdy vyhořelo Národní divadlo - měsíc před slavnostním otevřením. Požár taky začal na střeše, kde dva zámečníci letovali hromosvod. Střecha se propadla a zničila celé vnitřní zařízení... Ještě u doutnajících trosek začali lidé sbírat peníze na novou stavbu. Bylo by něco takového dnes možné?

Tak moc prosím, ať dají všichni pracovníci rekonstruovaných objektů pozor. Ještě máme (jen v Praze): Národní knihovnu, Národní technické muzeum, Národní galerii, Národní památkový ústav... Zdá se, že přídavné jméno „národní” zvyšuje nebezpečí ohně.

Venda Šebrlová