V Kostnici vlastní Češi už skoro století Husův dům

Je na samém jihu Německa, některými ulicemi se dá dojít do Švýcarska. Konstanz má sice ošklivý český název Kostnice, ale Češi se tam cítí téměř jako doma. Vždyť tu mají i Husův dům.

KONSTANZ

Osmnáctitunová socha nevěstky Impérie, nejslavnější z několika tisíc prostitutek, které se staraly o kratochvíle účastníků čtyři roky trvajícího koncilu kostnického, vypadá, jako by ji vyrobil radikální husita. Na rukou má dva nahaté skrčky, jeden představuje v Kostnici zvoleného papeže Martina V. a druhý v Česku nenáviděného císaře Zikmunda, přezdívaného jako „liška zrzavá“. Devět metrů vysokou otáčivou sochu vytvořil německý sochař Peter Lenk. Ta je dnes asi největší turistickou atrakcí města a nejlépe asi ilustruje vztah většiny jeho obyvatel ke koncilu (1414-1418), od něhož uplynulo šest set let.

Místní se sice na koncil dívají jako na přelomovou historickou událost, která sjednotila katolickou církev, ale hrdinkou koncilu je i pro ně, stejně jako pro většinu Čechů, mistr Jan Hus a také jeho polozapomenutý souputník Jeroným Pražský. Celý tento rok se proto odehrával v husovském duchu a Češi, kteří přes vzdálenost skoro pět stovek kilometrů do Kostnice dorazili, se tu mohli cítit tak trochu jako doma.

A to i kvůli tradici českých poutí, které začaly už ve druhé polovině devatenáctého století. Díky nim byli Češi jedněmi z prvních průkopníků turistiky, která je pro krásné středověké město na březích Bodamského jezera hlavním zdrojem příjmů. Kostnice je dnes jedním z mála míst v Německu, kde vám dají prospekty i v češtině a kde na vás v muzeu čeká česky hovořící průvodkyně.

Tím muzeem na hlavní třídě, pojmenované už od 19. století po Husovi, je Husův dům. Český reformátor v něm bydlel jistý čas po příchodu do města. Do doby, než byl na základě církevní klatby zatčen, uvržen do vězení, z něhož pak vedla cesta na hranici.

Skončili byste na hranici i vy?

„Především letos jsme tu měli mnoho návštěvníků z Česka, ale nejen z něj,“ říká vedoucí muzea Libuše Röschová. Dům koupilo ve 20. letech minulého století Masarykovo Československo a pak ho věnovalo v Praze sídlící Společnosti Husova muzea, jež ho spravuje dodnes. Nachází se v něm moderní muzejní expozice připravená českými historiky. Čeština je tu na prvním místě, samozřejmě doplněná němčinou a angličtinou. Pohled na loni otevřenou expozici kostnického koncilu je přesto překvapivý. Čeští historici v ní například uvádějí, že Jana Husa nechtěl koncil upálit, pouze ho donutit, aby odvolal své učení. Jeronýma Pražského dokonce koncil omilostnil, ale on trval na tom, že chce být upálen jako Hus. Návštěvník si tam také může udělat test, kde se podle odpovědí na sérii otázek dozví, zda by i on skončil na hranici.

Moderně pojaté i Husovo muzeum patří dnes k vůbec nejnavštěvovanějším památkám v Kostnici, na což je Libuše Röschová téměř vlastenecky hrdá. K Husovi a Čechům mají ale kladný vztah i mnozí místní. Husův kámen, místo, kde byl za tehdejšími hradbami upálen, patří i díky české tradici k dalším klíčovým památkám ve městě. "Máme rádi Husa i Čechy,“ říká recepční v hotelu Barbarossa. „Vždyť jsme i pro vás tak trochu české město, ne?“ dodává s úsměvem.

Luboš Palata, zvláštní zpravodaj MF DNES v Německu, 2015