Podvečer s manželi Honsovými

Návštěvníci Českého centra v Rytířské ulici přicházeli 19. ledna na poslední zimní akci Mezinárodního českého klubu zachumlaní v kabátech a s očekáváním…

Hezky o tom napsala Lada Topinková:

Krásný den

A to již od rána. Mám ráda sníh i mráz. Když je možnost se následně zahřát v teple domova, anebo tu nádheru pozorovat z okna.

Ale v podvečer přišla opravdová třešinka na dortu v podobě besedy s manželi Janou a Otakarem Honsovými, nečekanými dobrodruhy, kteří po odchodu do důchodu opluli svět na plachetnici IRMA.

O své cestě napsali již třetí knihu „Pod plachtami domů“. Krásně, ale ve zkratce, popsali své putování, které trvalo s přestávkami šest let. Dovedu si představit, že bychom se scházeli každý den a až do konce roku by bylo co vyprávět.

Své povídání doplnili fotkami a krátkými filmovými záběry. Nikomu se nechtělo besedu uzavřít, dotazy na cestovatele neměly konce.

Doma jsem otevřela jejich poslední knihu a hned motto mi vehnalo slzy do očí.

Cestička k domovu

známě se vine,

hezčí je, krásnější,

než všecky jiné.

(K. V. Rais)

A ačkoli se tak při čtení knih zásadně nechovám, v tomto případě jsem udělala výjimku a nalistovala závěr. A tady je poslední kapitola s názvem „Opona padá“:

Nemám pocit dosažení něčeho výjimečného, pocit vítěze. To, že je Země kulatá, už dokázali mnozí dávno před námi. A za složitějších podmínek. Tak jako se nedá srovnávat výkon Hillaryho s výkony dnešních dobyvatelů Everestu, stejně tak se nedá srovnávat naše plavba s plavbami mořeplavců před námi. Technika jde rychle dopředu. Ale i dnes je taková plavba obrovskou zkouškou fyzických i psychických sil člověka. A i dnes na horách i na moři lidé za svoje touhy někdy platí životem. Proto ze všeho nejvíce ve mně převládá pocit obrovské úlevy od odpovědnosti za bezpečnost Jany i posádek. Upluli jsme 37 121 Nm. Z toho s Janou pouze ve dvou 23 978 Nm. Potkalo jí sice na začátku komplikované zranění, prodělala později i několik krizí, ale v opravdu kritických chvílích se vždy zachovala statečně. A co víc,

vytvořila na lodi náš druhý domov. Jsem jí za to vděčný a je mi dnes bližší než kdykoliv předtím.

Je to neuvěřitelných šest let, co jsme se společně plavili po mořích a oceánech. Musela jsem se mnoho učit. Bylo toho na jednu ženu někdy víc než dost. A na jednoho kapitána také. Nebylo zbytí. Byli jsme skutečně na jedné lodi. Cítím obrovský respekt k oceánu a přírodě, respekt a úctu k lidem všech barev pleti a vděčnost, že jsme měli tu šanci. Obepluli jsme celý svět! Mám radost! Zavírám oči a povzdechnu si: jak já se těším domů!

„IRMA prokáže, že je nejen krásná na pohled, ale že je i technicky dokonalá a nezdolná a že bude pro Vás bezpečným domovem na moři …,“ napsala tehdy u příležitosti křtu IRMY moje maminka. Jsem rád, že se ve svých 90-ti letech dočkala našeho návratu a že ji IRMA nezklamala.

Lodě Hallberg – Rassy nevynikají oproti jiným lodím luxusem, ale velkou spolehlivostí a odolností. Nejsou to lodě do mariny na večerní párty, ale lodě skutečně na širý oceán. IRMO, děkujeme!

Rádi budeme vzpomínat na Zdeňka, Martina a další členy posádky, kteří nám na některých úsecích plavby pomohli.

Poznali jsme obrovský kus světa, potkali řadu skvělých lidí a vytvořili nová přátelství. Viděli jak bohatství, tak chudobu a bídu světa. Všechno v nás zůstalo. Našli jsme i několik míst, kde bychom dokázali žít, ale rádi se vracíme domů.

… A kdybych ve světě

Bůhví kam zašel,

tu cestu k domovu

vždycky bych našel.

------------------------------------

Mezinárodní klub bude pokračovat ve svých činnostech na jaře a to nejspíš výletem do Čapkovy Strže poblíž Dobříše. Zájemcům pošleme podrobnější program.

-ES-