Venkov mého dětství

Záhy po mém narození rodiče koupili domek ve vesnici povzbudivého jména Veselá na Mnichovohradišťsku. Tam jsem prožila dětství a mládí, dodnes se do domu po mých rodičích ráda vracím. Měla jsem štěstí, že kromě nich žili dědeček a babička obou rodičů. Častěji jsem navštěvovala maminčiny rodiče. Ti měli chalupu v krásné vesnici na Sobotecku. Jezdívala jsem tam místní lokálkou dosti brzy sama. Maminka požádala pana průvodčího, aby mě vysadil na vesnickém nádražíčku. Tam na mě čekal vysoký statný dědeček. Moje malá ručka vklouzla do jeho velké upracované dlaně a šli jsme za babičkou. Ta nás v čisťounské zástěře netrpělivě vyhlížela na dvoře a vždy říkávala: „Přijelo moje sluníčko." Bylo to krásné vždy, ale nejlepší o prázdninách. Přes náves byly dva krásné rybníky, v nichž jsem se brzy naučila plavat. Téměř celé prázdniny jsem z nich téměř nevylezla. Musela jsem samozřejmě chodit pást husy a občas vyběhnout z naší louky do blízkého lesa na pár hub. Dodnes vzpomínám na chuť smažených lišek či klouzků, na voňavé jahody trávnice, které se smetanou od našich kraviček chutnaly nádherně, podobně brambory na loupačku s podmáslím, které zbylo po tlučení másla. V hospodářství i domě bylo vždy vše vzorně uklizené a krásně vonělo. A co všechno mi oba – děda s babičkou vyprávěli. Děda o svém putování do Ruska, kam se dostal s kapelou. Když si přidal dva roky věku. O dlouhých šesti letech, která prožil v době první světové války. Nejprve jako rakouský voják, poté srbský zajatec, pak francouzský legionář a konečně dva roky voják mladé Československé republiky na hranicích slovensko-maďarských. Uměl dobře počítat ve výše uvedených jazycích i leckteré ostré slůvko. Sečtělá babička zase znala bezpočet pohádek a písniček, které si zpívávala při praní prádla ve velkých dřevěných neckách. Jedna začínala: „Na den svatého Rufa na poli Moravském krev česká tekla proudem, až zrůžověla zem..." Kdoví jestli právě tehdy jsem se nezačala zajímat o dějiny. Krásná je i moje vzpomínka na pěknou řádku zvířat, o která dědeček s babičkou vzorně pečovali ať už to byly krávy a koza ve chlévě, hejno hus, či prasátko a slepice. Samozřejmě nechyběl ani pejsek voříšek a kočka. Ten, kdo se ve vsi nestaral řádně o živé tvory, kteří mu patřili, neměl dobrou pověst.

Jana Volfová