Ježíšek má dost peněz

„Chtěla bych tohle minilego” zasnila se nad katalogem hraček moje starší vnučka. Byla jsem ráda, že si nevybrala traktor v životní velikosti. Pod postelí už má tři metry dlouhou autodráhu. Její mladší sestřička už dostala kočárek, golfové hole a autosedačku pro svoje miminka. Letos si přeje kolíbku... Jejich pokojík měří 12 m2.

Zkoumavě jsem se zadívala na obrázek složité stavebnice Lego Friends, kde byla uvedena cena přes tři tisíce korun. „Ale to je hrozně drahé, nemyslíš?” reagovala jsem po dospělácku. „Proto si to taky přeju od Ježíška, aby maminka nemusela utrácet peníze!” vysvětlila mi trpělivě. Podotýkám, že zná číslice, ale hodnota peněz končí u lesklé padesátikoruny.

Jsou to skoro jistě její poslední Vánoce s Ježíškem a tajuplným zvoněním. Myslím, že až se po vánočních prázdninách miniškoláci sejdou, nastanou dlouhé diskuse o tom, kdo vlastně naděluje. Pak budeme muset s pravdou ven. Přimlouvala bych se za (v naší rodině) tuto osvědčenou verzi: malým dětem naděluje Ježíšek, ty větší už by nestihnul a tak pomohou rodiče.

Když to neprojde, poprosíme ji, aby sestřičce nekazila Vánoce a nechala ji věřit na Ježíška. Takové spiknutí by mohla přijmout, protože o hlavu menší holčičku miluje. Nakonec - Ježíšek možná přece jen chodí: k těm, kdo v něj věří a tak by byla škoda propást příležitost!

Také my v Českém dialogu věříme v Ježíška. Kdybyste jej v těchto zimních dnech potkali, poproste o nějaké peníze pro redakci! A pokud se minete... nakonec, proč byste si na něj nezahráli vy? Potřebujeme na poštovné, na telefony, na internet, opravy starých počítačů nebo tiskárny..... Budeme vám vděčni stejně, jako moje vnučky. Děkujeme, Ježíškové!

Venda Šebrlová