Dopis ze San Diega

V San Diegu bylo v roce 1935 postaveno na dvacet domečků pro národnostní menšiny. Domečky tvoří moc pěknou mezinárodní vesničku v kouzelném Balboa Parku, který má mj. šestnáct různých muzeí. Jeden z těchto domečků patří také naší zemi - dnes již tedy zemím - Čechám a Slovensku. Bohužel, když jsem já přijela do San Diega před téměř deseti lety, byla jsem po návštěvě domečku velice zklamána, že tam nikdo nemluví česky a i pečivo - vydávané za naše, bylo tomuto "našemu" vzdálené, stejně tak jako lidé domeček obstarávající. Po narození mého syna jsem se začala snažit do domečku proniknout, kde z padesáti členů mluví sotva dva tři česky. Nebyla to cesta lehká, nicméně se mi podařilo - za podpory dvou kamarádek - vybojovat propůjčení domku na jeden den v měsíci, kdy organizuji, samozřejmě za přispění dalších rodičů dětská odpoledne. Zpíváme české a slovenské písničky , děti hrají na Orfovy nástroje a dospělí na kytary a housle, po básničkách a říkankách dětem hrajeme maňáskové divadlo. Venku hrajeme sportovní hry, děti nejvíce baví soutěžit, tak pro ně někdy připravíme soutěž v "šipkování", jindy sportovní olympiádu aj. Když se děti vydovádí venku, jdeme do domečku a tam se věnujeme ručním pracím. Na závěr přidáme ještě krátkou rýmovanou pohádku a s písničkou se rozloučíme.

Někdy se nám podaří ozvláštnit setkání i jinými zajímavostmi, například jsme jim představovali hudební nástroje, minule přišla maminka s dcerkou v sárí, povídali o Japonsku, které navštívili atd. Kromě toho, že se děti vyřádí (schází se kolem dvaceti dětí), rodiče si poklábosí, ochutnají buchty či koláče, které vždycky někdo upeče. Recepty na česká jídla sbírá Lenka Pavlíková a Simona Konečná, které připravily českou kuchařku a to v angličtině i češtině.

Kromě těchto pravidelných sobot jsme také měli karneval, kde se sešlo na devadesát lidí, už třetí rok jsme také měli Mikulášskou. Rodiče dostanou každý měsíc dopis, kde se dovědí, co se chystá nejen pro děti, ale co zajímavého je v San Diegu z kultury pro děti i dospělé, např. 1. března tu hrála Česká filharmonie, dirigovaná panem Ashkenázym, to jsme si přece nemohli nechat ujít.

Česká komunita tady tak rozkvetla pod rukama, také díky jiným akcím, například volejbalu, který hrajeme každou neděli a který organizují manželé Bohatí. Už tři roky se scházíme v krásném parku u zátoky - české slovenské rodiny s dětmi, děti řádí a my hrajeme volejbal.