V Ý Z V A

Vážená a milá paní Kozáková!

V posledním čísle Českého dialogu mně zaujal Váš velice zajímavý a poutavý článek

"Vzpomínka na Eduarda Ingriše"

po jehož přečtení jsem si zase uvědomil, že náš malinkatý stát a národ zůstal zase někomu něco dlužen. Někdy mám pocit, že si pomalu počínáme ke všem našim již nežijícím významným uměleckým velikánům lhostejně, jako by nám na naši minulosti vůbec nezáleželo. Na druhou stranu náš národ trpí svým historickým komplexem méněcennosti, který si hojí úspěchy našeho reprezentačního hokejového týmu. Zcela jistě na tomhle všem nesou vinu bývalé totalitní režimy, které přímo a nebo nepřímo tyto lidi donutily opustit svou vlast a tak naše zem se chtě nechtě zbavovala velkých talentů a osobností. Dnes, kdy už prý v u nás máme demokracii, nejsme schopni zajistit důstojný návrat pozůstalé rodiny Eduarda Ingriše a děláme vše proto, jak ji znepříjemnit pobyt, v bývalé vlasti jejich muže a otce, tím že nemohou obdržet české občanství, které jim může usnadnit jejich život.

Vzhledem k tomu, že sám žiji trvale mimo Českou republiku a není v mých možnostech se v tomhle směru účinněji i více angažovat, navrhuji aby se Mezinárodní český klub společně s Českým dialogem v rámci svých možností přičinily o rychlé zjednání nápravy tlakem zvenčí na emigrační úřady, tím že případ Ingrišových bude častěji v tisku ventilován.

Jako další můj návrh je, aby tomuto velkému písničkáři a skladateli populárních operet byla odhalena pamětní deska na domě poblíže Smetanova muzea na nábřeží, ve kterém do doby jeho emigrace bydlel. Jak jsem se, paní Kozáková, z Vašeho článku dověděl, tak jste byla absolventkou sochařství pražské AVU a myslím si, že by nebylo nikoho lepšího, kdo by se mohl této výtvarné práce ujmout, jak Vy, která i máte k tomuto význačnému umělci ten nejhezčí vtah -- upřímné přátelství.

Mnoho díků za Váš krásný článek, který se vlastně stal první krůčkem připomenutí a rehabilitace tohoto významného umělce.

Srdečně Vás zdraví z Kolína nad Rýnem Václav Židek

P.S. Váš článek, společně s "Dopisem z Goteborgu" a projevem Martina Mejstříka "Vážení spoluobčané..." bych v tomto čísle hodnotil v anketě jako nejlepší -- dokázali mne plně zaujmout.