Slovo na říjen

Odpovídala jsem kolegyni Vendě na otázku, jak se to má s naším kalendářem (kde ona má mj. i krásné fejetony), že náš grafik Franta jede na chalupu. Že mu tam přijdou kominíci a že bude pokračovat až v úterý. Srdečně se rozesmála a dodala: "Tak to ať si na ně dá velký pozor a také na své trenýrky."

O svatém Václavu jsem psala v minulém Slově. Zmiňovala jsem, co ta socha na Václavském náměstí už všechno zažila. Dnes napíšu, co všechno musel zažít také chudák Pražský hrad.

Deset prezidentů (jeden dvakrát, tedy vlastně jedenáct). Z toho jen dva, co  za něco stáli. T. G. M. a V. H. Dále jednoho Klému s krvavýma rukama, dělnického Tondu, Tondu druhého - nulu, jednoho chudáka Emila, který se obětoval kvůli nacistům, chudáka nemocného Edvarda, který nás (snad původně nechtěně) nasměroval do SSSR, jednoho odporného normalizátora Gustu. Pak konečně Václava, který nám získal uznání v celém světě, pak dalšího Vaška narcise, který se naopak velmi zasloužil o to, aby zmíněné uznání bylo pošramoceno. Zatímco on se tvářil jako vzdělanec a elegán, jeho nástupce - další narcis Miloš, se netají tím, že reprezentuje IV. cenovou skupinu voličů.

A co Hrad zažil na své střeše? První českoslovenkou vlajku v roce 1918, to byla radost! Hákový kříž v druhé válce, to byl smutek! Znovu čs. vlajku po válce a českou po rozdělení republiky v roce 1993, za prezidentování Václava prvního svítilo chvíli na střeše hezké neonové srdce, po příchodu Miloše přibyla modrobílá vlajka Evropské unie. A naposledy před pár dny, jak už psala Venda v Aktualitách, zavlály na střeše Hradu ohromné rudé trenýrky. Vylezli a dali je tam recesisté převlečení za kominíky. Byli zřejmě inspirováni Milošovou družbou s Ruskem a s Čínou. Ta se chystá investovat u nás za pomoci nezdolného kariéristy Tvrdíka, co mimochodem přivedl na cugrunt Čs. aerolinie, Živnostenskou banku, palác na Hradě a další hodnotné historické statky, o které Česká republika už zřejmě nestojí. Fotbalový klub Slávie už Čína koupila.

Náš PP (pan prezident) nechal po vyvěšení "jeho" trenýrek ihned vyhodit šéfa hradní ochranky, ale zato ponechal ve funkci svého podržtašku, který nedostal (ač je to v jeho funkci nutnost) bezpečnostní prověrku. A také jeho podivně levně nakoupené vily jsou v denním obsahu tiskovin s otazníky. Neodpovídá, mlží nebo přímo před dotazy prchá. Zajímalo by mne, jak se na to tváří jeho nová mladá žena, která si ho tak moc zamilovala, že nechala atraktivní práce hlasatelky v ČT. Jestli se za něho nestydí i za sebe, že proměnila hezkou práci za barák. Ale ta nám nic neřekne. Všimněte si, že jsem jmenovala tolik mužů, jemně řečeno nevhodných pro reprezentaci naší republiky, ale ani jednu ženu. Kam se poděly?

Nějak mi přijde, že ty mužské testosterony s nimi mávají tak moc, že ztrácejí soudnost. Vždyť už je to dávno, co byly napsány knihy s obsahem Jak chutná moc. A vždycky to bylo o chlapech, tedy nikoli o chlapech, to jsem se přepsala, o zamindrákovaných mužíčcích, nikdy o ženských...