Eva Henychová

Již dvanáctým rokem brázdí Eva Henychová se svojí kytarou stojaté vody české hudební scény. Loďka její hudby je naplněna až po okraj citem, romantikou, ale i pochopením pro každého člověka s jeho starostmi a radostmi.

Diváci jejích koncertů plní prostory malých klubů, čajoven, kostelů, kaplí, koncertních síní, ale i velkých divadel. Často vystupuje ve věznicích, do zahraničí jezdí hrát a zpívat českým krajanům. Počet jejích vystoupení se již blíží tisícovce, za poslední rok jich absolvovala téměř dvěstě.

A čím si vlastně získává své posluchače? Na prvním místě je to kvalitní původní tvorba, všechny své písně si napsala sama, hudbu i text. Dále je to nadprůměrná interpretace, vždyť také na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze vystudovala hned dva obory, které při své práci potřebuje, tedy hru na kytaru a zpěv. Ale především je to její charisma, upřímnost a bezprostřednost projevu, vyjímečná schopnost vcítit se do publika, komunikovat s ním a cosi mu zprostředkovat či předat. Každý, kdo zažil některý z Eviných recitálů, dobře ví, o čem je řeč.

"Písně, které zpívám, jsou upřímné výpovědi z mého života, což není pouze radostné jásání o životě a lásce, ale i o bolesti, krizích a prohrách. Třeba i o mém vnitřním zlu, se kterým bojuji, stejně jako každý. Ve výsledku koncertu však myslím, že to vyzní pozitivně, a doufám, že to provokuje lidi k přemýšlení. Sbírám malé procento národa, které nesedá každý večer u televize a nesoutěží o milióny nebo nesleduje stodílové seriály. Na mé koncerty chodí lidé, kteří mě opravdu chtějí slyšet; proto, že se jim to líbí, a ne proto, že viděli někde nějakou bombastickou reklamu. Myslím, že moje cesta se ubírá tímto směrem." řekla o sobě a své tvorbě Eva v jednom z rozhovorů.

Eva zatím vydala dva hudební tituly s názvem Svítání a Za stěnou z papíru. Oba vlastním nákladem. 27. února přijela zazpívat a povídat do Městské knihovny v Praze, kde má Mezinárodní český klub pravidelné pořady Hovory bez hranic. Zpovídala ji Martina Fialková. Zde je několik otázek a odpovědí:

Píšete si všechny své písničky sama nebo pro vás také napsal něco jiný textař, případně hudebník? Ty písničky, které jsem slyšela doma z půjčené kazety, jsou plné ženských emocí, dívčích snů, krásné živočišnosti. To by snad ani chlap takhle nenapsal.....

- Ano, všechny si je píši sama, zatím jsem ještě žádný cizí text ani hudbu nepoužila, cítím se tak asi více sama sebou a o to u písničkářky asi jde především...

Jak vám je, když vlastně zpíváte o sobě, o svých pocitech? Vypadá to, že vlastně máte potřebu sdělovat okolí, co se ve vás děje. Vaše interpretace není jen líbezné a líbivé přezpívání textu, na jaké jsme zvyklí u naprosté většiny popových zpěvaček. Je přímo cítit, jak se to všechno hrne z vašeho nitra.

-...ano, mate pravdu...

Víme o vás, že se svými písněmi často vystupujete před řekněme - zvláštními posluchači. Kteří to jsou? A co Vás k tomu vede? Určitě to jsou posluchači, kteří umějí poslouchat a přemýšlet o tom, co slyší. Obohacuje vystupování před takovými lidmi i vás zpětně? A jaký myslíte, že může mít dopad na tyto lidi? Máte nějakou zpětnou vazbu i dál, kromě potlesku po koncertě?

- ...jistě, funguje to oběma směry. Dopad to má snad na lidi dobrý, jaký konkrétně, to ví každý sám za sebe, zpětnou reakci mám přes dopisy nebo osobni setkávání...a je to moc důležité.

Jak například takový koncert ve vězení vypadá? Mohou jej navštívit všichni, kdo chtějí?

Koncerty jsou vesměs plné očekávání na obou stranách a vděku...Posluchači jsou pozorní a zdá se, že za nimi přicházím s něčím, po čem je jim smutno, na co svým způsobem čekají...

Setkala jste se s někým, komu jste zpívala např. ve věznici i potom na svobodě? Přišel někdo takový na vaše "civilní" vystoupení, víte o tom?

- Ano.

Náš pořad se jmenuje Hovory bez hranic. Vy bouráte svým zpěvem (a možná i zjevem) hranice mezi životem na svobodě a životem za mřížemi. Ale jak je to se skutečnými hranicemi? Cestujete ráda? A kam zejména?

- Všude, hlavně ze sluncem, mořem a dobrými lidmi.

Víme, že i při svých cestách po Evropě koncertujete. Kde jste zpívala a komu?

- Polsko,Chorvatsko,Ukrajina,Moldávie, všude to byli čeští krajané.

Lidé ve všech zemích mají stejné pocity - lásky, trápení, rozmary....proto je asi vaše hudba přijímána všude. Které publikum máte nejraději?

- Nejraději mám posluchače, kteří mě přišli soustředěně poslouchat a je jedno kde...

(Vystoupení Evy Henychové pro MČK bylo velmi krásné, atmosféra oboustranně nepopsatelná.)