Někdo to rád studené

„Někdo to rád horké, já to mám rád studené“. Zavolal mi včera pan slovesný redaktor z Českého rozhlasu:
„Nenapsala byste nám věco veselého? Smutných věcí je až, až“, dodal.
Jakoby škrtl sirkou. Moje mysl vzplanula, všechny myšlenky, bylo jich celkem asi pět, rázem shořely. Je totiž počátek srpna 2015, kdy se vedra vedrala v přehledu veder v naší republice na první místo. Zásilka přišla ze Španělska. Ze středomoří. Moře nedošlo. Na okenním teploměru je 50°C. To by pan Celsius valil oči, co se dá v Čechách naměřit!
V duchu si představuji pana redaktora, který, když se zasměje, budova rozhasu se zachvěje. Obávám se, že v tomto horkém čase mu moc do smíchu není. V kleštích pracovního zaujetí, v hlavním městě, se určitě peče jako na rožni. Zapomněl ovšem, že jsem smažená.
Pečený redaktor a smažená autorka mohou na jídelním lístku duševních pokrmů posluchačům rádia nabídnout opravdu vypečené lahůdky.
„Dejte nám, prosím, dvojitou porci“, budou vyžadovat vybíraví gurmeti. „Ale jak se píše v peci něco veselého?“, lámu si měknoucí mozeček, až mne z toho mrazí. Což není nepříjemné. Neboť vlna slunečního běsnění přivlnila veškeré útlumy. Všechno kolem vyschlo. Na loukách seno. V hlavě seno. V lesích bezhubno. V řekách bezvodno. Vyschla i oblaka. Tváří se, že z nich poteče, ale je to jen póza. Falešný slib. Dříve se mrakům dalo věřit. Když se zakabonily, spustily dešťový pláč. Zahrada stála jako ve sprše. Květiny se v lijáku protahovaly a kroutily jako barové tanečnice. Stromy pily jako notorici. Škoda, že neprší z nebe vodka nebo slivovice. To by bylo na světě veselo! I bez deštníků!
Ejhle, toť důkaz, že mozek napadený vedrem, má prapozvláštní nápady. Ještě, že sedím u vody. Nelžu. Mám vedle sebe na balkoně škopek s vodou. Je to velmi osvěžující. Právě dosáhla bodu varu. Málem se mi uvařila chodidla. Lidožrouti by si pochutnali.
Tropy prostě tropí tropické tropičiny. Mám chuť na zmrzlinu, ale bojím se, že bych se cestou pro ni rozpustila.
Pozoruji dva milence. Líbají se. Náhle zůstali bez hnutí, opřeni jeden o druhého. Omdleli ve sluneční záři? Jeden kolemjdoucí do nich strčil. Neupadli. Ožili. Líbají se dál. Láska umí zázraky.
Na okno právě usedl motýl. Nevím, co si od toho slibuje. Asi průvan.
Pane redaktore! Všechno, co mne, kromě roje zdivočelých vos, napadlo, vážu do uzlíčku a posílám za Vámi. Žhavé fejetony si netroufám psát, aby se posluchači nespálili. Také Vám z východních Čech posílám srdečný pozdrav. Ačkoliv lepší bude nesrdečný.Ten míň zahřeje. Také přikládám jeden ledový úsměv. Zásilku si raději rozbalte až k ránu. Až bude teplota vlídně pokleslá.
Pokleslá, jako tahle moje letní, prázdninová výpověď.
Lidka Lojdová
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Amerika II. aneb z deníčku vydavatelky
Tato kniha vzniká nyní na mém počítači. A je to bomba! Pracuji na ní jen chvílemi (což ovšem obnáší hodiny), protože hlavně denně dělám Český dialog. Ale oba tyto, jak by se dnes módně řeklo – projekty, jsou pro mne moc důležité. Časopis se snažím zlepšovat, přibyli v poslední době dobří autoři, přibývají čtenáři po celém světě…
A kniha? Bude o téměř třiceti letech časopisu, který jako jediný vydávaný z ČR vede léta dialog s Čechy doma i ve světě. Byly všelijaké pokusy jiných zdejších periodik ujmout se tohoto tématu, ale všechny ztroskotaly. Český dialog vytrval a to přes veškeré, a někdy opravdu velmi těžké překážky. Především v prvních ročnících, kterými nyní listuji a vybírám z nich perly, jsou velmi cenné články od autorů věhlasných jmen jako je Josef Škvorecký, Jaroslav Strnad, Alexander Tomský, Jiří Ješ aj., či neznámých, ale kteří napsali ze světa, kde žijí, zajímavé postřehy, ohlasy či názory. První ročníky byly opravdu mimořádně živé a dynamické. Po mé první cestě do daleké Austrálie v roce 1997 se začala českou společností šířit „blbá nálada“ a i ta je zde velmi plasticky vylíčena.
Kromě politiky jsou zde samozřejmě i moje cesty do světa za krajany. Napsala jsem o nich sice už pět knížek, ale ne o všem…tady to pokračuje. Například New York, Kanada, Jižní Amerika, Švédsko aj. A na webových stránkách budu ráda uveřejňovat některé ukázky a vy je, doufám, budete rádi číst. Budou nejspíš v rubrice OSTATNÍ, ale ještě před tím, než tam spadnou, tak na stránce hlavní.
Jestli budete mít o knížku zájem, už se můžete hlásit, promítnu do množství tištěných výtisků.
Eva Střížovská
Pište na cesky-dialog@seznam.cz
nebo volejte na tel. 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad