Někdo to rád studené

„Někdo to rád horké, já to mám rád studené“. Zavolal mi včera pan slovesný redaktor z Českého rozhlasu:

„Nenapsala byste nám věco veselého? Smutných věcí je až, až“, dodal.

Jakoby škrtl sirkou. Moje mysl vzplanula, všechny myšlenky, bylo jich celkem asi pět, rázem shořely. Je totiž počátek srpna 2015, kdy se vedra vedrala v přehledu veder v naší republice na první místo. Zásilka přišla ze Španělska. Ze středomoří. Moře nedošlo. Na okenním teploměru je 50°C. To by pan Celsius valil oči, co se dá v Čechách naměřit!

V duchu si představuji pana redaktora, který, když se zasměje, budova rozhasu se zachvěje. Obávám se, že v tomto horkém čase mu moc do smíchu není. V kleštích pracovního zaujetí, v hlavním městě, se určitě peče jako na rožni. Zapomněl ovšem, že jsem smažená.

Pečený redaktor a smažená autorka mohou na jídelním lístku duševních pokrmů posluchačům rádia nabídnout opravdu vypečené  lahůdky.

„Dejte nám, prosím, dvojitou porci“, budou vyžadovat vybíraví gurmeti. „Ale jak se píše v peci něco veselého?“, lámu si měknoucí mozeček, až mne z toho mrazí. Což není nepříjemné. Neboť vlna slunečního běsnění přivlnila veškeré útlumy. Všechno kolem vyschlo. Na loukách seno. V hlavě seno. V lesích bezhubno. V řekách bezvodno. Vyschla i oblaka. Tváří se, že z nich poteče, ale je to jen póza. Falešný slib. Dříve se mrakům dalo věřit. Když se zakabonily, spustily dešťový pláč. Zahrada stála jako ve sprše. Květiny se v lijáku protahovaly a kroutily jako barové tanečnice. Stromy pily jako notorici. Škoda, že neprší z nebe vodka nebo slivovice. To by bylo na světě veselo! I bez deštníků!

Ejhle, toť důkaz, že mozek napadený vedrem, má prapozvláštní nápady. Ještě, že sedím u vody. Nelžu. Mám vedle sebe na balkoně škopek s vodou. Je to velmi osvěžující. Právě dosáhla bodu varu. Málem se mi uvařila chodidla. Lidožrouti by si pochutnali.

Tropy prostě tropí tropické tropičiny. Mám chuť na zmrzlinu, ale bojím se, že bych se cestou pro ni rozpustila.

Pozoruji dva milence. Líbají se. Náhle zůstali bez hnutí, opřeni jeden o druhého. Omdleli ve sluneční záři? Jeden kolemjdoucí do nich strčil. Neupadli. Ožili. Líbají se dál. Láska umí zázraky.

Na okno právě usedl motýl. Nevím, co si od toho slibuje. Asi průvan.

Pane redaktore! Všechno, co mne, kromě roje zdivočelých vos, napadlo, vážu do uzlíčku a posílám za Vámi. Žhavé fejetony si netroufám psát, aby se posluchači nespálili. Také Vám z východních Čech posílám srdečný pozdrav. Ačkoliv lepší bude nesrdečný.Ten míň zahřeje. Také přikládám jeden ledový úsměv. Zásilku si raději rozbalte až k ránu. Až bude teplota vlídně pokleslá.

Pokleslá, jako tahle moje letní, prázdninová výpověď.

Lidka Lojdová