Umělci a Proroci

Schiele, Hundertwasser, Kupka, Beuys a další

Obsáhlá výstava ve Veletržním paláci představuje díla a osudy předních umělců a pozapomenutých proroků, kteří se projevovali výtvarně i výtvarné umění ovlivnili.

Tři sta padesát uměleckých děl a dokumentů od čtrnácti osobností s mesiášskými rysy z období 1872 až 1972 přibližuje fenomén zvěstovatelů, o které v kulturním prostoru přelomu předminulého a minulého století nebyla nouze. „Tito lidé se zjevili na prahu tzv. moderní doby… Slibovali novou budoucnost, chtěli reformovat křesťanství i uspořádání státu, hledali nový řád a sami svým životem šli příkladem. Ve své době ovlivnili mnoho lidí a umělců“, říká kurátorka výstavy Pamela Kort (ze Schirn Kunsthalle ve Frankfurtu).

Prorok – Umělci

Karl Wilhelm Diefenbach (1851-1913) byl duchovním otcem tohoto fenoménu. V době mnichovského studia malířství propadl vegetariánství. Na podkladě zážitku-zjevení se stal umělcem-prorokem: v rouše, dlouhým vlasem a vousem propagoval harmonický život lidí a zvířat v symbióze s přírodou. Veliký úspěch sklidil roku 1891 ve Vídni, kdy jeho dílo viděly desítky tisíc lidí. Národní galerie nyní vystavuje část z jeho 80 metrů dlouhého vlysu, nazvaného Per aspera ad astra: černé postavy lidí a zvířat na bílém pozadí putují skrz chrám do nového světa – ráje. Ve Vídni našel Diefenbach řadu spřízněnců, s nimiž založil komunu. S titulem Prorok přímo či nepřímo ovlivňoval řadu tehdejších umělců.

František Kupka (1871-1957), se zaujetím pro esoterické nauky od studentských let, viděl ve Vídni Diefenbachovu výstavu, která ho nadchla. Navázal s ním kontakt a vstoupil do jeho komuny na okraji Vídně, kde však vydržel jen pár měsíců. Byť přesídlil do Paříže, v jeho dílech se stále objevovala inspirace pobytem ve Vídni, např. sfingy a chrámy, tyčící se do tajemného „vyššího“ světa. V dalších letech Kupka inklinoval k darwinismu a náboženské symboly užíval v anarchistických karikaturách. Jsou vystaveny s vrcholnými abstraktními díly období před první světovou válkou. Rukopis jiný, přesto s mystickou symbolikou spirituální energie.

Egon Schiele (1890-1918), nejproslulejší umělec tohoto hnutí. Žák Gustava Klimta, dospěl k vlastnímu expresionistickému stylu. S Diefenbachovými ideály se seznámil díky přátelům. Malíři A Fiasteurovi, který navštěvoval švýcarskou skupinu Gustava Grasera, Diefenbachova žáka, takže Schiele měl informace o prorokových myšlenkách z první ruky. A výtvarnému kritikovi A. Roesslerovi, žijícímu určitý čas přímo v Diefenbachově komuně, který se stal propagátorem tvorby E. Schieleho. Pod vlivem diefenbachovských vizí nové doby vytvořil umělec například obraz Jasnovidci. Především ale zpodobňoval umělce obecně jako trýzněného otroka. Sám sebe vnímal jako vizionářského a prorockého umělce.

Umělci – Proroci

F. Hundertwasser (1928-2000) byl ve druhé polovině 20. století s Josephem Beuysem nejznámějším umělcem hnutí. Narozen v židovské rodině jako Friedrich Stowasser, později pozměnil své příjmení a od šedesátých let užíval jména Friedensreich („Říše míru“). Byť známý jako architekt zejména mnoha vídeňských domů s křivolakými liniemi, byl velice všestranným umělcem. A velkým obdivovatelem E. Schieleho. Excentrik, jehož myšlenky a díla se rychle šířily. Stal se guru alternativního životního stylu a jakýmsi předchůdcem ekologických aktivistů. Zlepšení života viděl v návratu k přírodě a vnímání krásy kolem i ve vytvářených dílech. Výstava prezentuje jeho známé obrazy z let padesátých.  Jako ochránce životního prostředí tvořil v podstatě holistické spirálové obrazy.

Joseph Beuys (1921-1986) byl v realizaci myšlenek razantnější nežli Hundertwasser. Ovlivněn Steinerovou antroposofií, vytvořil vlastní hnutí i náboženství, jehož aspekty, např. rovnostářství, uplatňoval v praxi. Ke studiu sochařství na akademii v Düsseldorfu přijal – dle hesel „škola všem“ a „každý může být umělcem“ všechny uchazeče. Po nuceném odchodu sám sebe uváděl -v souladu s Diefenbachovými myšlenkami- jako trýzněného umělce. Pro plakát k své výstavě v Neapoli se inspiroval fotografií města, kde Prorok dlel v roce 1912. Na současné výstavě zobrazuje plakát postavu Beuyse v nadživotní velikosti: rozhodnou pózou revolucionáře se hlásí k odkazu umělců-proroků, kteří mění svět. Beuys tvořil grafiky, kresby, instalace, především však provokativní performance, v nichž sám vystupoval. Beuys volal po revoluci i tvorbou „sociální plastiky“.

Bosonozí

Výstava představuje zároveň prorocké osobnosti – podivíny či fanatiky, kteří se u veřejnosti a v avantgardních kruzích těšili oblibě a byli umělci i intelektuály oceňováni, byť pouze skrytě.

Gustav Nagel (1874-1952) se převtělil do role Ježíše Krista. V bederní roušce zvěstovával v Německu a ve světě příchod proroka, živil se prodejem svých podobizen.

Heinrich Vogeler (1872-1942) malíř a propagátor rovnostářství v anarchistických komunách se stal výraznou postavou tzv. Kristova revolučního hnutí. Před válkou odešel do sovětského Ruska, kde ve službách revoluce vytvářel obrazy s tématy o zrodu nového člověka. Za války byl jako Němec zatčen a zemřel v pracovním táboře. Další jména: Gusto Gräser, Gustav Nagel, Friedrich Muck-Lamberty, Ludwig Christian Haeusser,  Jörge Immendorff , Johannese Baadera dlí dnes sice v zapomnění. Ale jejich význam pro rozvoj moderního umění tkví v jejich zatím málo zmapovaných životních příbězích.

Výstava objevuje vzájemně související jevy, vykresluje i nečekané spojovací linie. Zasazuje tak „proroky“ a uměleckou avantgardu do společensko-historických souvislostí. Bohatý doprovodný program.

Výstava Umělci a Proroci otevřena ve Veletržním paláci do půle října 2015

Olga Szymanská

Obrázek: Egon Schiele: Stojící mužská postava - autoportrét, 1914