Prosím, dejte ptáčkům napít!

K tomuto příspěvku mne vlastně inspirovala naše p. šéfredaktorka která mi minulý týden poslala mejl (tedy e-mail), kde se zmiňuje o tom, jakou má radost z toho, že se jí u chaloupky, kde nyní tráví léto (mj. i přípravou nového Českého kalendáře), čvachtají v brouzdališti ptáčci a jak si kvůli nim pořídila atlas ptáků, aby je všechny rozeznala.

A tak mne napadlo, že možná mnozí z nás (ať již doma, v České republice, nebo kdekoliv jinde ve světě) si neuvědomujeme, že naši opeření přátelé potřebují pomoc nejen přikrmováním v zimě, ale že - stejně jako my. lidé - trpí také současnými tropickými vedry. Zejména  v rozpálených velkoměstech (Praha dokonce drží republikové prvenství co se týká nočních teplot), protože kaluže jsou vyschlé, malé potůčky a mokřady v parcích rovněž, k lidským fontánkám se většinou ptáčci za denního provozu neodváží. Ve městech již dnes žije spousta synantropních druhů, kromě mých oblíbených vrabčáků (připomínám, že z tohoto kdysi nejpočetnějšího druhu se dnes stává druh téměř ohrožený, stejně jako ze skřivanů, chocholoušů, koroptví atd. atd.) samozřejmě sýkorky, kosové, pěnice a pěnkavy, v městských parcích jsou běžní třeba brhlíci, kavky či sojky. My, pánové tvorstva (a brzy jistě všehomíra) si v létě a ve vedrech vždy nějak poradíme - tu si zajdeme "na jedno" do nějaké hospůdky, zakoupíme limonádu nebo si prostě načepujeme vodu z vodovodu (ta ostatně bývá i nejchutnější). K zevnímu osvěžení si dopřejme pobyt na koupalištích či přírodních vodních zdrojích (přehrady, rybníky, řeky, potoky), ti movitější si zaletí k moři (tam já bych ale teď určitě nejel, to radši někam do hor). Ale naši opeřenci takovou možnost nemají a proto je dobré na ně myslet a pomoci jim. Tím, že pro ně zřídíme jednak "pítka", aby neumřeli žízní, jednak brouzdaliště či "ptačí koupaliště", které ptáci potřebují nejen k osvěžení, ale i k hygieně a očistě peří. Návody, "jak na to" najdete na internetu (třeba na stránkách České společnosti ornitologické), ale jistě vám poradí v každém zverimexu. Jde v podstatě o jednoduchou záležitost: nejlépe jako pítko poslouží nějaká kameninová nádoba (která se nepřeklopí a na rozdíl od plechové nerozpálí), kterou můžeme dát na balkón, římsu, na zahrádku či do městského parku. Důležité je pravidelně vodu vyměňovat, aby se v ní nemnožily pro ptáky škodlivé mikroorganismy. A je to opravdu radost pozorovat ptáčky-zpěváčky, jak si sednou do misky, načepýří peří a začnou třepat křídly. Přitom vyšplíchají velké množství vody, protože se snaží namočit i záda. Nakonec se několikrát potopí a zase vynoří, pokud jim to hloubka vody dovolí. Po koupeli vytřásají z peří vodu, až stříká daleko kolem dokola, a pak si pečlivě srovnají pírka zobáčkem. Jaké potěšení pro lidské oko!

Mimochodem, víte, že některé druhy ptáků, např. bažanti, koroptve či vrabci, vyžadují i prachovou "koupel"? Pokud naleznou vhodné místo s jemným pískem nebo prachem, "vykoupají" se v něm naprosto stejnými pohyby jako ve vodě. A nejkurióznější "koupel" si dopřává sojka obecná (Garrulus glandarius), náš nejpestřejší krkavcovitý pták. Ta se totiž "koupe" v mraveništi! Nejdříve si vyhledá vhodné mraveniště - nejčastěji mravenců lesních, ale i některých druhů žijících na loukách - a usedne do něj s nazdviženým ocasem, o který se opírá. Pak doširoka roztáhne křídla a položí je na povrch mraveniště. Co chvíli načepýří peří a zatřepe jím, čímž ještě víc podráždí mravence, kteří o to usilovněji vystřikují na sojku svou obrannou látku, kyselinu mravenčí. Tato kyselina, která se dostane mezi sojčí peří, účinně ničí všenky a jiné cizopasníky, které sojku sužují.

Jak jsem se již asi v některém mém předchozím příspěvku o ptácích zmínil, už před lety jsem zjistil, že většina našich básníků, počínaje J. Vrchlickým přes J.V. Sládka, V. Nezvala, J. Seiferta, Františky Hrubína a Halase až po brněnské bardy Mikuláška a Skácela, ráda o ptáčcích psala své verše (nejvíce asi právě Jan Skácel). I já, věren svému slavnému příjmení, jsem pár básniček na toto téma "zplodil", podotýkám jen, že jsou určené zejména pro dětské čtenáře (v rubrice ČD Povídka vyšla s obrázky p. Broučkové třeba již Sýkorka nebo Vlaštovky). Na závěr dnešního příspěvku si tedy dovolím další tři (mé) básničky, věnované našim opeřeným přátelům, připojit:

KONIPAS

Ani nitka, ani kytka!

Konipásek třasořitka -

to je přece známý ptáček,

vyletí až nad obláček.

Zadeček si natřásá,

dělá hopsa hopsasa.

LEDŇÁČEK

Žádný jiný u nás ptáček

nemá barev, co ledňáček.

Ve vlnách řeky potravu loví,

když zemdlí,

na vrbě si hoví.

Snese i vodu ledovou,

přírody naší je ozdobou.

Nad hladinou šum a křik -

ryby loví rybařík.

ČÁPI

Dlouhonohé čápy

pořád něco trápí.

Tu jim prší na komíně do hnízda,

tu kolem zobáku zas vítr zahvízdá.

Žáby se smějí a kvákají,

čápům se pod kámen schovají.

Ti jsou - tak jako kosi - bosí,

a dobrým lidem prý děti nosí.

Miroslav Seifert