Evropská unie v rozkladu?

V sobotní Mladé frontě Dnes (25. 7.) je pěkný podčárník Vlastimila Vondrušky. Hned v úvodu píše: ...„Píši romány historické, ale to neznamená, že se k dnešku vyjadřovat nebudu. Je to spíše obráceně, neboť pokud znáte historii, můžete dění okolo sebe sledovat s větším porozuměním. Jsem totiž hluboce přesvědčen, že lidské dějiny mají smysl a zákony, které fungují bez ohledu na představy lidí. Mění se kulisy, dialogy, kostýmy i herci, ale příběh je stále týž. Opakuje se to až s děsivou pravidelností.“

Moc hezky řečeno.

Dále Vlastimil Vondruška poukazuje na komentátory novin a na politiky, kteří tvrdí, že rozpad Evropské unie by byla katastrofa. A že tomu tak není, že se v dějinách rozpadlo nespočítatelné množství států a politických uskupení a že jde o standardní mechanismus – lidem se časem daří stále hůř a hůř, proto povstanou a vytvoří nový politický systém. A historie se opakuje. Doporučuji si tento článek najít v archivu novin, stojí za přemýšlení.

Naprosto s ním souzním, i když nejsem tak vzdělaný historik jako pan Vondruška.

Před více než dvaceti lety, v roce 1994, jsem měla možnost se skupinou novinářek navštívit Evropský parlament v Bruselu. Přijala nás ve vrátnici komunistická poslankyně, zrzka s výstředním účesem i výstřihem a uvedla nás „nahoru“. Nejdřív nás provedla budovou. Pompézní, ohromnou, s proskleným výhledem na město a s tisícem kanceláří, kde sedí politici, hojně odložení z té které země do této obří trafiky. Poté nás usadila do místnosti, kde nám jednak pověděla o tom, jak je Unie důležitá, užitečná a jak bychom bez ní asi brzy zahynuli. Promítla nám jakýsi propagační film o chudých dětech z rozvojových zemí, a jak je třeba jim pomáhat. O tom není pochyb, ale... i další části filmu byly jako vystřižené z propagace komunistické éry. Z návštěvy tohoto megabaráku jsem si odnesla jen pocit marnosti. Další a další vyžírkové si vymýšlejí další a další důvody, proč jsou nepostradatelní. Samozřejmě pro ty, kteří si sami neumějí řídit svůj život, což bohužel též v historii je od nepaměti. Proto se společnosti (zjednodušeně řečeno) stále dělí na ty podnikavé a na ty... můj kamarád, známý filmař z Austrálie, říká: na otroky a otrokáře. Když jsem to slyšela, zježila se mi kůže nesouhlasem. Ale když se dnes podívám na oligarchii, stranickou nadvládu, bankovládu..., když čtu a slyším ze všech stran: nejdůležitější je hospodářský růst, růst, růst – až kam, do nebe?

Evropská unie nám posílá víc peněz, než do ní dáváme, radují se politici. A z toho mají naši občané co? Nové rozhledny, kam se podíváte. Ano, je to hezké vylézt si na rozhlednu a vidět krásný kraj kolem. Bohužel, už není vidět na to, že tam dole chybí kanalizace a další potřebné věci pro obec.

Mám dvě české kamarádky, které v Evropské Unii pracovaly. Jedna je z Austrálie, druhá z Mexika. Ta z Austrálie, zvyklá na solidní jednání a celkem fungující úřady tam vydržela jen jeden rok. Když si měla prodloužit smlouvu, odmítla a raději se vrátila do Austrálie. Druhá, zvyklá na pestré Mexiko, tam vydržela déle. Ale ne moc. Obě byly zklamané a snad až zhnusené chováním namyšlených poslanců a nesmyslným byrokratismem.

Snad jste také viděli natočené europoslance, jak v pátek si dojdou pro peníze a hned zdrhají na víkend pryč. Ta příšernost, že se pravidelně celý europarlament sebere a stěhuje do Strasburgu za naše velikánské peníze, víme také.

Ano, díky EU dnes máme velký výběr zboží. Vidina hospodářského růstu žene kamiony po celé Evrpě sem a tam, kuřata z Česka jedou třeba do Maďarska, k nám zase vozí kamiony kuřata z Polska. To je prima, když k hospořářskému růstu stačí vyměnit si polská kuřata třeba s bulharskými, že? A zamořit si přitom republiku výfukovým smradem, nechat si rozbít silnice, přejet k smrti pár lidí nebo je zabít na přejezdu (jako předevčírem ve Studénce), to za to přece stojí, to je prostě daň tomu růstu. Jak je možné, že za první republiky i za války jsme tady v Česku měli co jíst z vlastních zdrojů a teď musíme jídlo vozit z celé Evropy?

Je celá Evropská Unie v rozkladu? Ano, je a bylo by dobré, kdyby už brzy zmizela.

Eva Střížovská