72 jmen na Eiffelově věži

Češi a Francouzi zcela zapomněli při výběru svých významných osobností v historii vědy na ženy

(Na budově Národního muzea v Praze a na Eiffelově věži v Paříži je shodně uvedeno vždy 72 jmen mužů, kteří se zapsali do historii české nebo francouzské vědy)

"Mezi vším stvořením božím, na kteréž toliko tělesnýma očima patříme, nejušlechtilejší a nejznamenitější jest člověk...".

(Tadeáš Hájek z Hájku)

"Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče...".

(Jan Amos Komenský)

"Příroda tomu chtěla, aby ženy byly našimi otrokyněmi...ony jsou naším vlastnictvím, ne my jejich. Patří nám, stejně jako stromy plodící ovoce patří sadaři. Co je to za šílenou myšlenku požadovat rovnoprávnost pro ženy. Ženy nejsou nic jiného než stroje na výrobu dětí...".

(Napoleon Bonaparte)

Role žen v oblasti vědy a techniky nebyla od dávnověku po součastnost nikdy jednoduchá. Jejich postavení poznamenal negativně již proslulý a vlivný Aristotelés, který ženy ve vědě razantně odmítal. Byl to on. kdo jako první přišel s tím, že ženy jsou podřízeny mužům a aby toho nebylo málo tak zastával názor, že žena je pouze "deformovaný muž". Právě tyto Aristelovy úsudky odstartovaly více jak 2000 let trvající diskuse o tom, zda-li mají nebo nemají ženy stejná práva jako muži, a to nejen v oblasti vědy. Celá dvě tisíciletí chytré, kvalifikované a výjimečně nadané ženy dokazovaly, že jsou ve fyzice, chemii, matematice, biologii, medicíně, umění i v humanitních vědách, stejně schopné a úspěšné jako muži. Přes to ve společnosti dlouho přetrvával názor na jejich vědecký přínos většinou buď zcela odmítavý nebo alespoň zdrženlivý. Projevil se ještě na konci 19. století. což se mimo jinéukázalo při výběru významných osobností, jejichž jména měla být trvale připomínána na nově budovaných representativnch stavebních objektech.

Součástí vnější výzdoby hlavní budovy Národního muzea v Praze na Václavském náměstí jsou do fasády zlatým písmem vytesaná jména osobností, které měly význam pro rozvoj vědy v českých zemích - počínaje kronikáři Kosmem, Vincentiem a Petrem Žitavským přes Pietra Matthioliho, Jana Jesenského, Jana Marka Marci z Kronlandu,  Prokopa Diviše, Josefa Dobrovského, Stanislava Vydru, Františka Palackého, Josefa Wenziga a konče zoologem Friedrichem Steinem, geologem Janem Krejčím a politikem Jindřichem Jaroslavem hrabětem Clam-Martinicem, někdejším presidentem Společnosti Muzea Království českého. Podle původní představy architekta a stavitele muzejní budovy Josef Schulze mělo být připomenuto 24 jmen. Koho však vybrat, a koho naopak vynechat? Počet 24 se ukázal jako nedostačující a nakonec bylo zvoleno 72 mužů, kteří se zapsali do historie české vědy a ve svém oboru vykonali mnoho i pro další generace.

Poměrně málo je u nás známo, že s podobným trvalým vyjádřením úcty a díků svým významným národním osobnostem se můžeme také setkat v Paříži. Francouzský konstruktér a architekt Alexandre Gustave Eiffel (1832-1928) totiž nechal pod balkonem první plošiny 324 m vysoké ocelové věže a nejznámější pařížské dominanty, postavené v letech 1887 až 1889, napsat příjmení 72 vědců jako uznání a připomínku toho, že bez jejich teoretických i praktických příspěvků vědě a technice by její vybudování nebylo nikdy možné. Toto Eiffelovo gesto mělo vyjádřit jeho hold a uznání vědě jako takové. Až na dvě výjimky jde o významné francouzské učence - matematiky, fyziky a astronomy (de Lalande, Laplace, Ampére, Legendre, Navier, Jamin, Becquerel, Coriolis, Sturm, Cauchy, Fresnel, de Coulomb, Foucalt, Poisson, Malus, Fourier, Carnot, Perrier), chemiky a přírodovědce (Pelouze, Dumas, Daguerre, Wurtz, Regnault, Dulong, Chevreul, Chaptal, Gay-Lussac, Lavoisier, Cuvier, Bichat), vynálezce a konstruktéry (Belgrand, de Prony, Vicat, Combes, Perdonnet, Polonceau, Bélanger, Triger, Le Chatelier, Schneider, F, Seguin) aj. Jména jsou umístěna na všech čtyřech stranách Eiffelovy věže po celém jejím obvodu. Počátkem 20. let minulého století byla všechna jména při natírání konstrukce zatřena barvou, v letech 1986/87 však při renovaci opět zviditelněna.

Při porovnávání obou seznamů si nelze nevšimnout, že v nich zcela chybí jména žen. Přestože byla věda po celá staletí převážně výsadou mužů a ženám v tomto směru doba nepřála, objevilo se ve světě vědy a techniky i mezi ženamii obou národů několik výjimečných osobností, které změnily svými objevy a výsledky výzkumné práce běh dějin. Zatímco v Praze se o jejich zařazení vůbec neuvažovalo, v Paříži byl Eiffelův výběr kritizován zejména pro vyloučení světově známé francouzské matematičky Marie-Sophie Germainové (1776-1831), bez jejíž základů teorie pružnosti by nebylo postavení takto konstruované věže vůbec možné. Po vydání její první odborné publikace v roce 1821 francouzský inženýr a vědec Claude Navier napsal: "Je to práce, kterou je málo mužů schopno číst a jen jedna žena ji byla schopna napsat". Francoužští životopisci se shodují v tom, že byla ze seznamu vyloučena jen proto, že byla žena. Bohužel, "dělat vědu" je pro ženy, vzhledem k jejich rodinným povinnostem a mateřství, v porovnání s muži stále obtížné dodnes. Věda je jako děravé potrubí. Nějak se z ní cestou ztrácejí lidé - v našem vyprávění zejména nadané a kvalifikované ženy.

Bohumil Tesařík