ČSÚZ - Masarykův den československého zahraničí

Krajané sehráli klíčovou roli pro vznik československého státu. Proto byl v roce 1934 na jejich počest poprvé uspořádán Masarykův den československého zahraničí. Záměrně byl volen počátek března podle data narození prezidenta T.G. Masaryka (7. března). T.G. Masaryk svolil, aby Den čsl. zahraničí nesl jeho jméno a navíc zaštítil I. Den svým patronátem, aby tím naznačil, jaký mu přikládá význam. Smyslem celé akce bylo dokázat, že československé zahraničí je "živou větví jednoho národního kmene". Tak probíhaly díky Čsl. ústavu zahraničnímu Masarykovy dny až do roku 1938. Uskutečnilo se jich pět, než je přerušila válka.

Masarykův den zahraničí byl obnoven až dva roky po válce. 9. března 1947 uspořádal Čsl. Ústav zahraniční slavnostní VI. Masarykův den československého zahraničí. Záštitu převzal prezident, Dr. Edvard Beneš. Program zahrnoval přednášky v rozhlase a besedy v řadě míst a měst. V Národním divadle se večer konalo slavnostní představení Dvořákovy opery Jakobín. Vyvrcholení ovšem představovalo slavnostní shromáždění ve Velkém sále Rudolfina 9. 3. v 9,30 hod. dopoledne.

Všechny projevy byly proneseny v Rudolfinu, kde se konaly i předcházející Dny čsl. zahraničí. Schůzi zahájil místopředseda Ústavodárného shromáždění Alois Petr, promluvil zástupce československé vlády, ministr školství Dr. Jaroslav Stránský: "Naši krajané se osvědčili i v nejtěžších dobách. V tomto smyslu je i Masarykův den čsl. zahraničí symbolem a závazkem. Jsme krajanům vděčni za věrnost, kterou jim zachováme." Za stranu národně-socialistickou promluvila v poselství krajanům i Dr.Milada Horáková (také členka ČSÚZ) ve velmi emotivním projevu. Píše o tom časopis Československý svět 10. dubna 1947: "Krajané v cizině vždy dobře sloužili vlasti, oni jsou naší nejlepší propagací, oni dovedou být věrni. Dnes se k nám vracejí s láskou a přáním, aby mohli pomoci."

Závěrečný projev přednesl Věnceslav Švihovský, předseda Čsl. ústavu zahraničního: "Z vděčnosti ke krajanům, kteří první poskytli pomoc T.G. Masarykovi v jeho boji, byl vybudován Čsl. ústav zahraniční jako místo, jemuž národ ukládá péči o své příslušníky, rozptýlené ve světě. Po Mnichově byl Ústav mezi prvními oběťmi jako výrazný nositel pokrokových snah demokratického Československa. Oběti fašistického teroru jsou četné i mezi krajanskými pracovníky...Zahraniční ústav hodlá v Praze vybudovati důstojné středisko pro krajany z celého světa, aby tak byla manifestována spojitost domova s Čechy a Slováky za hranicemi. ...Chceme, aby krajané čerpali z bohatých a nesmrtelných tradic a zdrojů československých, aby byli našimi pomocníky a zastánci československých věcí před světovou veřejností."

VI. den byl výjimečný tím, že probíhal v duchu reemigrace, návratu krajanů do vlasti a nadšení ze společného budování vlasti. Následující rok ovšem toto nadšení zmrazil a VII. Masarykův den čsl. zahraničí se odehrál již pod silným vlivem února 1948. Někteří z organizátorů odešli do emigrace, další byli z Čsl. ústavu zahraničního vyhozeni. VIII. Den čsl. zahraničí roku 1949 již nenesl Masarykovo jméno a přes veškerou snahu o slavnostní charakter shromáždění ve Smetanově síni Obecního domu předznamenával smutnou etapu nových vln emigrace.