Umělec

Esoterik - Filozof

Galerie hlavního města Prahy vystavuje nyní tvorbu jednoho z nejpozoruhodnějších belgických umělců období symbolismu konce devatenáctého století - Jeana Delvilla.

Barvy života

Delvill se ve své tvorbě inspiroval literaturou a hudbou. Texty E. A. Poea či M. Maeterlincka, Božskou komedií Danteho, operami Parsifal i Tristan a Isolda R. Wagnera. Proslavil se jako bravurní kreslíř, vynikající malíř s velkou citlivostí pro světlo a barvu, ilustrátor. Esejista a básník. Ovlivněn filozofií francouzských literátů, především úzkými kontakty s Joséphinem Péladanem a Edouardem Schurém. Stal se vyznavačem ezoterismu, který ovlivnil celou jeho tvorbu. Působil v belgické odnoži Teozofické společnosti. Jako člen Svobodných zednářů se stal Velmistrem belgické Lóže. Byl zdatný organizátor: stál u zrodu Skupiny pro umění, vedl hnutí idealistických malířů, v jehož rámci pořádal po vzoru francouzských Péladanových Salonů růže a Kříže své Salony idealistického umění. Pod pseudonymem založil a řídil platformu idealismu – časopis L´Art idéaliste, založil také revui La Lumiére. Byl úspěšným akademikem a profesorem na Glasgow School of Art a na Académii des Beaux-Arts. Získal prestižní Římskou cenu. Kromě děl realizoval monumentální malby pro Justiční palác a mozaiky do Parku du Cinquantenaire v Bruselu, pro jejichž realizaci založil Spolek pro monumentální umění.

Barvitost tvorby

Jean Delvill se celý život snažil přispět k celkové duchovní obrodě každého člověka. Věřil v ezoterické poselství umění "jako velkého mysteria", jehož prostřednictvím lze dospět k transcendentálnímu ideálu věčné Harmonie a Krásy. Vstřebával veškeré podněty: byl dojímán údělem vyděděnců, fascinován tématem vášně a smyslné tělesnosti, něhy a melancholie, stejně jako heroickými činy a silami. V pozdních letech zůstával ve svém tvůrčím úsilí solitérem, což byl úděl i některých českých, obdobně orientovaných umělců, například Františka Bílka či Vladimíra Preclíka. Podobně jako ti i Delvill vytvořil velmi výjimečně dílo, působivé především tvarovslovím, myšlenkovostí a filozofií. Prezentován na mnohých výstavách symbolismu, přesto se dočkal své první retrospektivy skic a studií až roku 2014 v Musée Félicien v Namuru. Pražská výstava, obohacená o dostupné malby, je tedy druhou prezentací umělce a zároveň první mimo rodnou zemi. Doplněna výběrem děl českých tvůrců, spřízněných formou a duchovností, přibližuje Delvillovo dílo dobovému kontextu.

Spirála výstavy

Posloupností oddílů s prohlubováním jednotlivých témat jsme vedeni ke stále vyšším sférám.

Ke hvězdám: od realismu k symbolismu, s tématy od stínu do světla a od utrpení k duchovnímu zkoumání v námětech sociálních či ezoterických, s cílem morální a duchovní obrody. Vyděděnci: se začátky tvorby v proudu realistickém zachycující chudobu venkova i vyhnanství, krizi i bídu v plátnech sociální tématiky. Spravedlnost věků: s přípravnými kresbami k velkoformátovým kompozicím alegorického znázornění spravedlnosti a jejího vývoje v dějinách (pro bruselský Justiční palác), když originály shořely při požáru paláce. Malíř světla: s obrazy podmanivých tajuplných krajin s měsícem, mlžnými opary, svítáním a soumrakem, vycházejících z práce se světlem, obohacených mystikou a muzikálními konotacemi. Cyklus vášně: zničený v první světové válce, znovu tvořen dle dochovaných studií postav – ukázka mimořádné zručnosti. Sen o věčné harmonii a kráse: v inspiraci díly C. Lemonniera, E. A. Poea, Maeterlincka, R. Wagnera v symbolistních ezoterických dílech a nábojem mystiky. Platónova škola: Delvillův obdiv k řeckému sochařství a italským primitivním malířům, přenesen do výjevů spojení umění s posvátným. Alegorie války: hrozbou první světové války, britským exilem umělce v následné angažovanosti děl ve velmi intenzivním projevu. Obrazy jako básně: aktivním nábojem tvůrce v malbě i literatuře s mystickými náměty, oslavujícími světlo samotné i člověka jako osvíceného – symbolická závět umělce.

Výstava pod názvem Jean Devill 1867-1953 otevřena v Domě U kamenného zvonu do konce srpna tohoto roku.

Olga Szymanská