Politikon o přímé demokracii, Zemanovi a hodnotách

Mír se musí vybojovat, učil jsem se na vojně, a proto prý máme armádu a já jsem její součástí. Jenomže mi napsali do složky poznámku „syn živnostníka“ a poslali do lesů na slovensko – ukrajinské hranici ke spojařům tahat špulku s drátem na zádech mezi velitelskými stany kilometry od sebe. V blátě i metrovém sněhovém zavátí. Na Univerzitu Karlovu mě nepustili. To bylo poprvé, kdy jsem do hloubky přemýšlel o lidských hodnotách. Po roce 1968 jsem studoval v zahraničí a po odchodu sovětské okupační armády jsem o hodnotách opět usilovně přemýšlel, a o přímé demokracii, která snad po roce 1989 tu měla být. Vrátil jsem se. „Pro člověka na této planetě je vše marnost a nebude-li žít v míru a lásce, nic vyššího nenajde,“ četl jsem někde a přijal to.

Potěšilo mne, že 1. odstavec 2. článku nově přijaté a stále současné Ústavy říká, že „lid je zdrojem veškeré státní moci“, a hned další odstavec tvrdí, že „zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.“ Ten zákon je myšlen jako zákon o referendu. Politické strany si moc rozdělily mezi sebe, lidu právo rozhodovat o svém osudu ukradly a on si to nechal líbit. Zákon o referendu stále přijat nebyl a my lid volíme hamižné stranické kádry poplatné hamižným akcionářům hamižných nadnárodních společností a bank, aby nám vládly. Nikdy mě nenapadlo, že přímá demokracie může také znamenat přímé rozkrádání národního majetku, majetku lidu, což si lid sám a demokraticky zvolil. Dokonce i nové strany a hnutí, Věci veřejné a Úsvit přímé demokracie, zklamaly a zlodějčily úplně stejně, jako strany zaběhnuté.

Do sídla českých králů jsme si posadili prezidenta – škůdce, který se na trůn veřejně prolhal, a trpíme mu skandály a škody místní i ty s ostudným mezinárodním dopadem. Když teď prezident – škůdce prohlásil, že dvě Češky, Antonii a Hanu zachráněné po dvou letech v Pakistánu, nepřijme, protože „jednaly neprozřetelně a neprospěly České republice,“ došlo mi, že se opět musím nad smyslem hodnot zamyslet. Děvčata jela přes Pakistán do Indie a na jedné prašné cestě byla unesena blíže neurčenými ozbrojenci. Prožila si něco, co bychom snad žádný z nás si protrpět nechtěl, a potěšilo by, kdyby je Zeman přijal, řekl něco hezkého, dal jim puget a možná medaili za něco. Celý svět o nich pozitivně píše a dělají nám více cti, než na Moskvu zaměřený prolhaný prezident.

Z čehož mi vychází, že je zapotřebí napsat novou Ústavu postavenou na uznávaných židovsko – křesťanských morálních a kulturních hodnotách. Ta by snad opravila škody již napáchané a zamezila novým na obzoru, například rozpínání se islámského náboženství a muslimského způsobu života v našem historickém prostředí.

Zdenek Reimann