1. duben - Mezinárodní den ptactva

Ejhle, jaro je tady! A to už 12 dnů! Jak jistě vzdělaní a poučení čtenáři Českého dialogu vědí, už někdy (tuším) od předloňska se první jarní den posunul z jedenadvacátého na dvacátého března. A k jaru patří neodmyslitelně nejen rozkvétající stromy, keře a kytky (sněženky a bledule už to mají, bohužel, "za sebou"), ale také libý zpěv ptáčků-zpěváčků. A právě našim "opeřeným přátelům", jak jim já říkám, je věnován dnešní článek.

Ti, kteří doma mají Český kalendář 2015 (a na skladě jich p. šéfredaktorka v kanceláři ještě několik možná má), článek na stejné téma v něm najdou na str. 56-57, pro ty ostatní možná bude novinkou informace,  že dnes, tedy 1. dubna, se u nás (ale i ve světě) nejen slaví apríl, ale že právě na tento den připadá Mezinárodní den ptactva. Pojďme si tedy připomenout okolnosti vzniku tohoto svátku, který má už více jak stoletou (!) tradici.

Už naši předkové si totiž uvědomovali, jak jsou ptáci pro lidi, přírodu, ekosystém a biodiverzitu důležití. Lidskou zásluhou vyhynulý mauricijský blboun nejapný (Didius ineptus) či u nás před dvaceti lety vyhubený drop velký (Otis tarda) by mohli vyprávět... A tak už v roce 1902, 19. března, byla v Paříži uzavřena tzv. Úmluva na ochranu ptactva pro zemědělství užitečného. O čtyři roky později, 1. dubna 1906, byla v témže městě nad Seinou podepsána "Mezinárodní konvence o ochraně užitečného ptactva". A právě na památku této Konvence se od zmíněného data slaví Mezinárodní den ptactva.

Kuriozitou v této souvislosti je fakt, že u nás, tedy v českých zemích, je tradice Dne ptactva dokonce ještě starší. Tu založil (to jsme byli ještě součástí Rakousko-Uherska) slovenský přírodovědec Oto Herrmann (1835-1914), který se narodil, žil a působil v Brezně. Poprvé byl Den ptactva vyhlášen jako akce pro školy 1. dubna roku 1900 a spolu s ptactvem se oslavovaly i stromy. Takže máme, kromě vynálezu cukrové kostky či kontaktních čoček, další světové prvenství.

Jedním z hlavních cílů tohoto svátku je obrátit pozornost široké veřejnosti k nebezpečím, ohrožujícím ptáky na celém světě, a pomoci také k ochraně jejich stanovišť a biotopů. Podle studie, která byla vloni na podzim uveřejněná v odborném časopise Ecology letters, oznámil Petr Voříšek z České společnosti ornitologické (ČSO - má mimochodem velmi pěkně dělané webové stránky se spoustou užitečných informací), se za posledních 30 let zmenšila populace běžných ptačích druhů téměř o pětinu! "Úbytek těch nejběžnějších ptáků je alarmující, neboť toto je skupina, z níž má člověk největší prospěch. Je stále zřejmější, že soužití člověka s přírodou a volně žijícími tvory je základním předpokladem kvality lidského života. Výrazný úbytek běžných ptačích druhů může mít pro člověka zničující následky," sdělil Richard Inger z Univerzity v Exeteru, jeden z autorů výše zmíněné studie. Ptáci třeba snižují stavy škůdců v zemědělství, přispívají k rozšiřování semen rostlin a druhy živící se mršinami zase působí jako přírodní "hygienická služba". Všimli jste si, že vrabec domácí, kdysi snad u nás nejrozšířenější druh, je už i ve městech skoro vzácností? Že k vymírajícím druhům patří třeba i skřivani, chocholouši, tetřívci, koroptve či křepelky? Jarním chladem a dešti jsou decimováni čápi (hlavně mláďata), ohrožováni jsou dravci bezcitnými pytláky (např. vzácní orlové, kteří se jen pomaličku navracejí do naší přírody) nebo rorýsi při necitlivém zateplování panelových domů. A tak snad jen kormoráni a kosové mají (zatím) u nás "pré"...

V České republice se popularizaci i ochraně ptactva věnuje, kromě jiných organizací a nadací, zejména již zmiňovaná Česká společnost ornitologická (předsedou je známý ornitolog Zdeněk Vermouzek) a také Český svaz ochránců přírody. ČSO pořádá nejrůznější akce, např. oblíbené Vítání ptačího zpěvu (jde o celorepublikovou, takřka masovou akci, která probíhá většinou od dubna do května), a také anketu Pták roku (od r. 1992), kdy vyhlašuje - na základě hlasu odborníků - zajímavý a často i ohrožený ptačí druh. Prvním "vítězem" se stala vlaštovka obecná (Hirundo rustica), vloni to byla dokonce dvojice, a to čáp bílý (Ciconia ciconia) a čáp černý (Ciconia nigra), a v letošním roce zabodovala veřejnosti téměř neznámá potápka černokrká (Podiceps nigicollis) - foto. Dříve těchto vodních ptáků na českých rybnících žily stovky, dnes zbývá posledních několik desítek hnízd...

O ptáčcích-zpěváčcích mimochodem psali snad všichni naši velcí básníci - Jan Skácel (ten snad nejčastěji), Jaroslav Seifert, Františkové Halas i Hrubín, Vítězslav Nezval či brněnský bard Oldřich Mikulášek. A právě jeho verši bych rád zakončil tento aktuální (byť ne příliš optimistický) aprílový příspěvek. (mis)

Skřivánek

Když první stébla rosou vzplanou,

znám jednu cestu ušlapanou,

kousíček jenom za naším.

Tam skřivan v trylcích hlínu drolí

a svoje hnízdo dole v roli

do nebes chválou vynáší.

Zdá se, že vítr odnese ho -

on ale vprostřed zpěvu svého

utichne náhle nad vánek

a jako hrouda padá k zemi,

tím, o čem zpíval, zasažený -

a není sám - ten skřivánek.