Eva Sitteová

Eva Sitteová

Herečka Eva Sitta byla v sedmdesátých letech (jmenovala se tehdy Eva Píchová) často obsazovaná. Zaujala například v muzikálu Malované na skle, ve filmech Den pro mou lásku a Stín létajícího ptáčka, za který dostala i ocenění jako nejlepší herečka roku. Jako dvacetiletá přišla do Městských divadel pražských a spontánně se zapojila do vyzrálého hereckého souboru. Předtím ale studovala na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. V roce 1981 následovala svého manžela Vladimíra Sittu, který se rozhodl odejít z politických důvodů, do Austrálie. Tam se začala intenzivně učit jazyk a po několika letech získala první angažmá u filmu. Například ve snímku Petrova aféra, který je zmíněn i ve školních učebnicích, hrála spolu s další českou herečkou Dášou Bláhovou. Poté nastudovala i několik českých jednoaktovek, přeložila je do angličtiny a založila vlastní divadelní společnost Minitheatre production. Uváděla například hry Adolfa Goldflama či Lidský hlas Jeana Cocteaua, který byl diváky i kritikou velmi oceněn. Po roce 1996 dostala příležitost hrát i v ČR, což ji moc potěšilo, neboť se jí stýskalo po možnosti vyjadřovat se v českém jazyce.

RUSALKA

Překrásná vodní víla Rusalka zahoří láskou k Princi Člověku a dá v sázku svůj život, aby získala jeho lásku. Loutky v nadživotní velikosti, kouzelná Dvořákova hudba a vyprávění nesmrtelného příběhu o lásce, zradě a odpuštění se prolínají  v půvabném představení pro děti od 5 let a pro dospělé v každém věku. Připravila a hraje Eva Sitteová.  (Úryvek z nabídky programu.)

Jezdí nyní po vlastech českých s tímto představením pro děti i dospělé a je v něm úžasná.  Sama si vytvořila loutky v životní velikosti,  oblékla je, výtvarně ozdobila.  Sama si sjednává  vystupování, sama si své divadlo jednoho herce vozí v autě. A malí i velcí diváci  jsou její Rusalkou nadšeny…

My dvě jsme se poznaly už v Sydney na mém setkání  před odjezdem do Prahy. Bylo to v Sokole. Hrála tam cimbálovka houslisty Mirka Koutského. Eva zpívala  a tančila a já trochu také. Pak jsme se už setkávaly v Praze. Při patnáctiletém výročí  Českého dialogu  se Eva báječné zapojila do podobného hudebního veselí, které jsme měli společně s Libri prohibiti (také oslavovali  15 let trvání) v krásném starodávném prostředí Jindřišské věže.  Přišla tam řada význačných a zajímavých osobností z domova i ze světa, takže se Eva ocitla jako ryba ve vodě v „multikulti“.

A houslista Mirek Koutský s ní ještě v Austrálii udělal pěkný rozhovor pro Pozitivní noviny. Dovolím si z něj kratší část citovat:

V Praze jsi krásně nastartovala divadelní kariéru a o role nebyla, jak slyším, nouze. Jak se potom vyvíjelo vše dál?

Tou dobou jsem již byla vdaná a jmenovala se Sitteová. S manželem jsme se dohodli, že emigrujeme z Československa, u něho to bylo hlavně z politických důvodů. Tímto rozhodnutím jsem vlastně přijala roli, která mnou velmi otřásla, a na kterou jsem nebyla připravena (asi něco jako malé zemětřesení!) Milovala jsem své divadlo, nedovedla jsem si představit život bez něj. Kdybych nebyla vdaná, tak bych zřejmě neodešla, avšak rodina byla přednější.  Jeli jsme do Německa. Byli jsme v Essenu a pak jsme se rozhodli  pro Austrálii, ta nás doslova bombardovala spoustou brožurek o nádherném klimatu, oceánu, pracovních příležitostech a pro nás hlavně velmi dobrého sociálního zabezpečení. Teď už jsme totiž byli tři, narodil se nám syn Adam, a tak jsme to pomalu měli jako v bibli, jen ne v tom samém pořadí……. smích!  S dítětem jsem se ujala role matky a ženy v domácnosti. Ještě dnes si vzpomínám na poslední noc v Essenu, když jsem se zeptala manžela:  ”A co budeme dělat, když se nám tam nebude líbit?” Odvětil na to: ”Tak se holt aspoň podíváme k lidožroutům na Papuu Novou Guineu!”

Jaké jste měli první ubytování? Vím, že v Německu jste díky manželovým známostem nemuseli do lágru pro politické uprchlíky a  měli jste velmi hezký byt. Jaké to bylo tady?

Tady jsme se lágru nevyhnuli, bylo to ale celkem hezké bydlení. Nacházelo se v jedné ze čtvrtí Sydney zvané Willawood, kde jsme měli dvoupokojový byt se vším zařízením, na jídlo jsme chodili do společné jídelny. To bylo prozatímní ubytování do doby, než si seženeme práci. Pamatuji si na jeden večer, kdy jsme se po večeři vrátili domů, a když jsme rozsvítili, tak jsme viděli, jak se po podlaze začalo rozlézat hejno švábů. Já jsem se vrhla na postel a začala zoufale křičet, že tady nebudu, že chci domů. Ale člověk si zvykne na všechno, prostě musí akceptovat vše, co k tomuto subtropickému klimatu patří, t.j. jedovaté hady, pavouky atd.

Během  nějaké doby se nám podařilo najít byt na Bondi, kde jsou nádherné pláže a krásný pohled na oceán; tady bydlíme až doposud. Manžel bohužel ztratil na určitou dobu práci ve svém oboru, ale jelikož je všestranně nadaný, tak se dočasně živil výrobou keramiky.

Svěřila ses mi, že ani tvoje, ani manželovy znalosti angličtiny nebyly něčím, nad čím by se dalo jásat. Pro tvého muže to asi nebylo tak důležité, ale ty, jestliže ses chtěla uplatnit ve své profesi, jsi musela zajisté velmi dřít a učit se?

Jelikož jsem se musela starat o dítě, nemohla jsem navštěvovat žádné kurzy. Učila jsem se tedy sama a chodila také do univerzitní knihovny, kde jsem si přehrávala a poslouchala různé lekce, prostě jsem se učila, jak jsem mohla. Později jsem si najala odbornou učitelku na výslovnost, kterou jsem si ovšem musela platit.

Jak dlouho trvalo než jsi konečně dostala první roli, byla to role filmová nebo divadelní?

Musela jsem si počkat asi 2-3 roky, ale pak to konečně přišlo. Má první role byla ve filmu “Displaced Persons” (Vykořenění lidé), kde jsem hrála s mou krajankou - herečkou Dášou Bláhovou. Začátkem osmdesátých let se tu dosti propagoval multikulturalismus, bylo tedy hodně příležitostí pro herce z cizích zemí, jelikož se očekávalo, že budou mít určitý přízvuk. Jako další se mi podařilo získat roli v několikadílném televizním filmu ”The Petrov Affair” (Petrovova aféra).        Byla to hlavní role, hrála jsem ženu ruského špióna Vladimíra Petrova. Byl to skutečný příběh ruského špióna (KGB), ke kterému došlo v roce 1954.

Tím jsi vlastně nastartovala svou zdejší kariéru, zřejmě ses cítila v jakémsi opojení po takovém úspěchu. Jak se k filmu vyjádřila kritika a jaký našel ohlas u diváků? Ve kterém dalším filmu jsi dostala roli, byla jsi s ní také spokojená?

Film měl vynikající jak kritiku, tak výbornou diváckou odezvu. Cítila jsem se na vrcholu blaha a někdy jsem měla skutečně pocit, že mi svět leží u nohou!

K další roli mě přivedla buď náhoda či štěstí, možná obojí; seznámila jsem se totiž se světově známým režisérem holandského původu, Paulem Coxem, a to prostřednictvím svých známých z uměleckých kruhů. Chystal se právě natáčet film Island (Ostrov) jen hned nevěděl, jakou roli by tam pro mne měl. Nakonec mi přidělil hlavní roli, velmi zajímavou, kde hraji mladou Češku, která má problémy s drogami, tedy něco, s čím jsem neměla nejmenší zkušenosti, avšak o to to byla větší výzva; ponechal mi i mé jméno Eva.   Nakonec ještě zmínka o režisérovi Paulu Coxovi:  V roce 2002 jsme na pozvání ředitele Filmového festivalu v Uherském Hradišti ing. Jiřího Králíka společně reprezentovali australskou kinematografii.

Rozhovor s Evou Sitteovou napsal Mirek Koutský moc zajímavě, je možno jej celý shlédnout na webu Pozitivních novin a vyhledat pod titulkem

Eva Sitta - Mirek Koutský: Malé okénko do minulosti