Retrospektiva Jana Kubíčka

Jeho racionálně konstruktivní tvorba je pevně ukotvena v tradici a jde až ke kořenům. Proto Galerie hlavního města Prahy připravila proto obsáhlou retrospektivní výstavu tohoto umělce, patřícího do mezinárodního výtvarného kontextu.

Jan Kubíček (1927-2013)

Po studiích na VŠUP a AVU v Praze se věnoval krajině, později cyklům obrazů a grafik, například Město svítí, Město v noci, Člověk a město. Od šedesátých let tématu stěn a nápisů: v kombinaci více technik, rozmývání malby ředidly, nápisům ze šablon, konkrétně v díle Stěna se znaky a písmem lettrismus společně s informelem. Přiblížil se zahraničně uznávaným Hangenovi, Morandimu, Merelletovi. Do výtvarné tvorby přispěl vlastní technikou koláže papíru destruovaného: zvrásněné struktury jako pozadí pro velké obrazce písmen a znaků, odvozených z městského folklóru. Zejména Plocha se signálem ad. má přísný geometrický řád. Předěl v tvorbě: Písmový obraz s jeho "L" a "O" a apostrofy jsou vyvážený autonomní útvar. Jeho přáteli-umělci byli J. Balcar a V. Boudník.

Řád

V dalších dílech Kubíček netlumočí vlastní pocity, ale zkoumá řád ze všech stran: do plochy vpisuje kružnice, trojúhelníky, čtverce, které uvnitř dělí, například v Geometrii kruhu (1965). Dociluje tím zrcadlení, obratů tvarů (kontrapozic). "Zajímám se o obraz jako o konkrétní plochu," upřesnil. Obrazy se stávají tvarovými systémy ve ztotožnění s barvou. Potřeba jejich systematičnosti je tak silná, že je autor redukuje do kombinace černých a bílých ploch-tvarů, jimiž je možné libovolně otáčet. Vznikají variamobily, například série děl s tvarem-písmenem L. Cykly s tématem nočního města Signály a Neony jsou ohlédnutím zpět. V dílech hledá racionálně estetický přístup k umění jako jeho vrstevníci H. Demartini, R. Kratina, K.Malich, J. Sýkora.

Náhoda

Kubíček se dále věnuje dělení (sčítání, odčítání): dynamice tvarů v rotačním pohybu až k vyčerpání všech možností. V principu hard-edge-variamobilů se přibližuje švýcarské systémové malbě třicátých-čtyřicátých let. Demonstruje logiku vizuálně v dílech Dělení, Čára a plocha v kontrapozici a hlavně ve Výzkumu čtverce. V sedmdesátých letech přijímá do tvorby náhodu v porovnávání s řádem nejdříve uvnitř jednoho elementu. Konkrétně kostku v tónech barev na rozvrženém obrazu-systému, například v Konstrukci-principu náhody. Později téma náhody ovládne celý prostor obrazu. V sérii Forma-akce přechází výchozí útvar z uspořádané části díla do části dislokační - jako celek vyznívá ogicky i intuitivně.

Výstava Jan Kubíček/Retrospektiva v Městské knihovně (do 10. 8. 2014) zohledňuje kromě zmíněných období-cyklů tvorby i rané dílo a objekty. Odráží pozoruhodnou cestu, totožnou s výtvarnými evropskými tendencemi. Umělci v ní šlo o aristotelskou radost z poznávání.

Olga Szymanská