Knížky, knížky, knížky….

Právě jsem se vrátila domů z festivalu Svět knihy 2014. Je to už dvacátý ročník. Neuvěřitelné. Ačkoli jsou knížky dost drahé (vydávány v malých nákladech, protože vydavatelů a knížek je moc a moc), lidé stále knihy kupují. Na Svět knihy v bývalé Julděfuldě se valí davy. A to od čtvrtka, dnes je sobota a zítra to ještě bude pokračovat. Až mne to dojímá…

Nemohu nevzpomenout na zážitek z Karlových Varů, kdy byly ještě české. Bylo to za tuhé totality. Doprovázela jsem tehdy význačnou anglickou zpěvačku a hráčku na valchu Beryl Bryden na tamější jazzový festival. Bylo to roztomilé setkání, Ta starší dáma velmi pozorně sledovala vše kolem nás. Když jsme jeli kolem malebných vesniček, vyřkla: „A kde jsou ty venkovní kavárničky, kde si dámy po nákupu dají něco k pití?“ Kavárničky nebyly a myslím, že nejsou ani dnes…

Ovšem v Karlových Varech nastalo její - přímo vzrušení: „Co ti mladí lidé stojí u toho obchodu? Co se tam rozdává?“, ptala se.

„Oni tam čekají, že si mohou koupit knížku,“ odpověděla jsem po pravdě, neboť byl čtvrtek, jediný den v týdnu, kdy na pulty knihkupectví směly přijít nové knížky. A těch zajímavých bylo zoufale málo, byly to „podpultovky“. Velké náklady však měly knihy oslavující socialismus a komunismus. Už si nepamatuji, jestli jedna zajímavá podpultovka byla vázaná na koupi knihy komoušské, tak jako například v řeznictví člověk musel koupit ke kilu vepřového kilo něčeho jiného, to už taky nevím, naštěstí! Ale zkrátka na knihy se stály fronty. A ta moje jazzová svěřenkyně z toho byla v šoku: „No to jsem ještě neviděla, zatímco mladí lidé například v Holandsku, odkud zrovna jedu, do sebe cpou drogy, tady v Československu lidé čtou knížky! To jste ale vzdělaný národ!“

Jsme? Co si o tom myslíte? Napište nám!