Vivaldi - Hudba bez hranic 2014 – koncert č.III, Jaroslav Šonský (housle) a Gesine Tiefuhr (cembalo)

S uvedením knihy Antonio Vivaldi

Když jsme loni společně s Nakladatelstvím Vyšehrad a Národním muzeem-Muzeem české hudby přivítali na svět novou významnou publikaci o Antonínu Dvořákovi, kterou doprovodil koncertem vynikající klavírista Tomáš Víšek, tajně jsem si přála nějaké pokračování. Byla to velmi přívětivá akce, která navíc vzbudila ohromný zájem jak odborné, tak i ostatní hudbymilovné veřejnosti a všichni na ni dlouho vzpomínali. Ve Vyšehradu však hlásili, že dalším hudebním géniem, o němž chystají knihu, bude italský barokní skladatel Antonio Vivaldi. Najdeme nějakou spojitost, která by nás – tedy Mezinárodní český klub – opravňovala ke spolupráci na uvedení i této knihy? A bude možné ji doprovodit koncertem, který by byl podobně jako ten loňský zařazen do našeho cyklu Hudba bez hranic?

Trochu jsem pochybovala, ale spojitost se našla – a k mému překvapení, a možná i mnoha dalších, docela silná. Málokterý hudebník z těch mnoha, kteří po celém světě hrají některou z Vivaldiho líbezných skladeb – a především tak populární, doslova hitové Čtvero ročních dob, tuší, že Vivaldi tento cyklus a řadu svých dalších skladeb zkomponoval pro českého hraběte Morzina (viz také článek Jitky Neradové zde http://www.cesky-dialog.net/clanek/6142-antonio-vivaldi-znamy-neznamy/). A premiérovali je tudíž v onom 17. století také čeští hudebníci z hraběcí kapely, která, mimochodem, i dle vyjádření samotného Vivaldiho, měla prý vynikající úroveň. Vivaldiho pobyt a působení na českém území bylo předmětem teprve nemnoha studií a bádání, ale kniha britského autora Michaela Talbota, kterou nyní Vyšehrad vydal, o něm pojednává hned na několika místech – a ve velmi zajímavých souvislostech. Zůstává zde však ještě mnoho k objevování, a je to práce především pro české badatele a hudebníky. Časem jistě dokáží ještě silnější vztah Vivaldiho k Čechám a jejich hudební kultuře. A na tento význam Talbotovy knihy pro české čtenáře, jsme se s nakladatelstvím Vyšehrad, Českým muzeem hudby a také s Italským kulturním institutem, rozhodli poukázat. Stejně jako na nesmrtelnou krásu Vivaldiho hudby, která došla v následujících staletích mnoha dalších zpracování, a jejíž život je jednoznačně mezinárodní.

Díky spojenectví všech zmíněných institucí se opět podařilo zaplnit velkou dvoranu Českého muzea hudby do posledního místa. To potěšilo nejen již zmíněné spoluorganizátory, ale i hudebníky, kteří zahájili podvečer částí Largo ze slavných Čtvera ročních dob (Zimy). V podání Jaroslava Šonského (Švédsko) na housle v doprovodu německé cembalistky Gesine Tiefuhr zazněly první líbezné tóny.

Po nich přivítal přítomné ředitel hostitelské instituce, Českého muzea hudby, shodou okolností Ital žijící již dlouho v Praze, Dott. Emanuele Gadaleta. Dalším představitelem Itálie, který se zde vyznal ze svého obdivu k Vivaldiho hudbě, byl ředitel Italského kulturního institutu, Dr. Giovanni Sciola. Byl potěšen, že může napomoci další propagaci skladatelovy osobnosti v České republice. Za Vyšehrad pronesl úvodní slovo ředitel nakladatelství Ing. Pravomil Novák, který zdůvodnil tento vydavatelský počin neexistencí jiného významného díla o Vivaldim na českém knižním trhu. Po něm se slova ujali odpovědná redaktorka knihy Mgr. Radka Fialová a Mgr. Václav Kapsa, který knihu odborně revidoval. Oba zajímavě pohovořili o Vivaldim jako o významné osobnosti baroka, originálním skladateli, a upozornili právě na spojité momenty s českým i moravskými zeměmi. Na jeho práci pro hraběte Morzina, jehož byl oficiálním dvorním skladatelem, a která trvala řadu let, jeho pravděpodobný pobyt v Praze i to, že některá svá díla zkomponoval během tohoto pobytu. A také zdůraznili, že mnoho zajímavého materiálu jistě čeká na své objevení v tuzemských archivech.Provázet přítomné celým programem byl můj úkol. Po slavnostním přípitku a přáních, aby kniha, která významně doplňuje český pohled na Antonia Vivaldiho, našla co nejvíce čtenářů, pokračovala pak hudební část.

Houslový virtuos Jaroslav Šonský vybral Sonátu D dur pro housle a cembalo, kterou oba umělci hráli i v přímém přenosu Adventních koncertů pro Českou televizi v r. 2012, a která posluchače oslovuje střídající se jemnou lyrikou a živým optimismem jednotlivých vět. Jaroslav Šonský se za výkonné hudebníky poté také vyznal ze své úcty ke skladateli, který podle jeho slov „udělal pro nás houslisty tolik“, že víc už udělat nemohl. Nejen proto, že posunul dále požadavky na vývoj houslí jako nástroje pro interpretaci stále náročnější a virtuosnější hry až ke slavným stradivárkám. Vivaldi byl významným novátorem, nejen ve virtuosní hře na housle, ale i v komponování a hudebním vzdělávání.

Na závěr hudební části večera zazněla hudba Vivaldiho současníka, Chaconne g-moll pro housle a cembalo Tomaso Vitaliho. S Vivaldim se navzájem inspirovali. I jeho hudební odkaz se stal trvalou součástí barokního repertoáru umělců po celém světě. Chaconne g moll pro housle a kontinuo je jeho asi nejslavnější skladbou. Dočkala se proto mnoha úprav. Baroknímu, originálnímu pojetí je však nejblíž právě úprava s cembalem, jak ji zahráli Jaroslav Šonský a Gesine Tiefuhr. Již téměř tři sta let tato okouzlující hudba působí na lidské city s nezměněnou naléhavostí a účinkem. A působila i zde. Virtuosní a procítěné provedení si vyžádalo dlouhotrvající potlesk. Nadšení posluchači si pak jako přídavek vyslechli na závěr znovu líbezné Vivaldiho Largo z úvodu koncertu.

Knížka Antonio Vivaldi takto dostala na cestu českým hudebním světem krásný pozdrav. Zajímala by i vás? Zde možno objednat:http://www.ivysehrad.cz/kniha/antonio-vivaldi/

A zde najdete album zajímavých fotografií z celé události i s popisky. Fotil Pavel Farkaš a další fotografie jsou z archivu nakl. Vyšehrad.

https://picasaweb.google.com/109415267541266510648/HudbaBezHranicIIIAntonioVivaldiUvedeniKnihySKoncertem_1742014?feat=email

Martina Fialková