SAMIZDAT - tvůrčí síla odporu

To je název výstavy, kterou uspořádaly Národní knihovna České republiky a knihovna Libri prohibiti v Galerii Klementinum pod záštitou ministra kultury Daniela Hermanna.

Zahájena byla již 13. března, otevřena bude do 18. dubna. Představuje knihy a další tiskoviny i jejich autory jako společenský fenomén zasazený do souvislostí zejména sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Řadě literátů nebylo tehdy umožněno publikovat oficiálně. Dělo se tak tedy tajně – samizdatem – a plody jejich práce se k lidem dostávaly také tak – navzdory možnosti odhalení a tvrdých postihů totalitním režimem.

Knihovna Libri prohibiti se již víc než dvacet let věnuje samizdatu ve všech jeho podobách, významnému a přitom dost opomíjenému tématu z naší totalitní minulosti. Ve svých prostorách na Senovážném náměstí má největší sbírku čs. samizdatových publikací, ale také exilových knih, časopisů, nahrávek a dokumentů. Pod vedením Jiřího Gruntoráda a Kateřiny Volkové v knihovně Libri Prohibiti pořádá také své vlastní výstavy výtvarníků a literární večery, které jsou malými, leč význačnými společenskými událostmi (viz www.libriprohibiti.cz).

V Galerii Klementinum je vystavena samozřejmě jen malá část zakázané a komunistickou policií pronásledované tvorby, ale velice zajímavá. Najdete tu výtvarně cenné knihy ze samizdatových edic, ale i mimoediční tituly, také kolekce samizdatových periodik, tedy novin a časopisů, která byla v loňském roce zařazena do programu UNESCO Paměť světa. Návštěvník tak může vidět reprezentativní průřez čs. samizdatem v celé jeho šíři a zjistit, jak mnoho význačných osobností české literatury se k samizdatu bylo nuceno uchýlit, nebo v něm přímo „vyrostlo“ po změně režimu v uznávané autory.

Nechybí zde ani „technické prostředky“, tedy psací stroje, dřevěný knihařský lis, rozmnožovací rámečky a funkční cyklostyl, které se před rokem 1989, kdy samizdaty vznikaly, používaly k jejich tisku a rozmnožování kopií. Na rámečku si mohou zájemci sami vyzkoušet tisk letáků.

Připomenou dnes až neuvěřitelnou dobu, kdy dobrovolné písařky přepisovaly v noci až čtrnáct kopií na tenký papír v psacím stroji značky Consul či Zeta. Na tyto mnohdy těžko čitelné kopie už nedočkavě čekali čtenáři, kterým se doručovaly zase jen s těžkostmi a tajně. Mnozí lidé byli za tuto svoji činnost zatýkání, vězněni či v rámci akce Asanace násilně vystěhováni z Československa.

Je moc dobře, že výstava tuto dobru připomene.

ES