Škvorečtí

Korespondence mezi Otou Ulčem a manželi Škvoreckými zachycuje dějiny světa i rodin, české emigrace i naděje a vztek po roce 1989. Je vtipná až k sebeironii a vrací nás k dějům, na které zapomínáme. Sám autor ji hodnotí jako „až nerealisticky harmonickou“.

Navzájem si chválili i kritizovali svou tvorbu, hodnotili práci nakladatelství 68 Publishers (které vydalo do r. 1993 přesně 226 titulů) a Ulč Zdenu i Josefa v dopisech občas nazýval Melantriši nebo Gutenbergové...V nakladatelství vycházela beletrie a literatuta faktů, dokumenty i poezie – a protože Ulč prokládá texty dopisů vlastním komentářem, pochopíme snáze souvislosti s vývojem ve světě a vychutnáme si nesčetné narážky. Pochopíme, jak svízelná byla někdy spolupráce s Voskovcem, Lustigem nebo rozporuplným Janem Benešem. Jiní emigranti si naopak velmi vážili toho, co Škvoreckých pro naši emigraci dělají. Mezi roky 1979 - 1993 vycházel jejich zásluhou dvouměsíčník Západ s rubrikami Svět, ČSSR, Exil, Umění, Literatura a velmi oblíbeným Humorem, kde např. Bylo otištěna báseň Ivana Skály Má Sibiř.

Jen tak mimoděk se píše o tom, jak Ivana Trumpová a Martina Navrátilová nedaly (na věčně) prázdné konto nakladatelství ani penny. A když se objevil Ivan Lendl, koupil si pár knížek, ale nechtěl, aby jej někdo poznal.

Fantastické jsou také citace tisku, vycházejícího v socialistickém Československu (hlavně z Rudého práva a Tribuny). Takže si emigranti o sobě přečetli, jak utekli za penězi, zatímco ostatní tady budovali lepší zítřky pro své děti. To ostatně slýchávali ti, kteří se po roce 1989 vrátili domů velmi často. Mnozí z toho měli těžké deprese a odjížděli zpět. Také Škvoreckých zažili peklo především po uveřejnění svazků spolupracovníků s StB, kde je i jméno Zdeny Salivarové-Škvorecké. O tom napsala poslední knížku nakladatelství 68 Publishers s názvem Osočení.

Ota Ulč přiznává, že Josef Škvorecký mu občas napsal při hodnocení příspěvků: „Oto, trpíš ukecaností!... Škrtej, kde to jde!“ Ovšem texty, které putovaly mezi kanadským Torontem a americkým Binghamtonem čtyřicet let, jsou naštěstí neškrtané. A také hodně černobílých fotografií si vychutnáme. Všem, kteří umějí číst, vřele doporučuji!

Vydalo nakl. Šulc-Švarc, napsal Ota Ulč.