Plakát v souboji ideologií 1914 – 2014

Za Rakousko-Uhersko, za nové samostatné Československo, za vítěznou bolševickou revoluci, Lenina, Španělsko v občanské válce, za Hitlera, Stalina, za pětiletku… za to vše bojovalo umění zkratky, umění plakátu. Ideologický boj však nikdy nekončí a jiní mu čelí. A tak plakát vyzýval i za polskou Solidaritu nebo volal „Havel na hrad!“ Co volá dnes? Varuje před globalizací či terorismem, ale má stejnou sílu? Plakát jako nástroj státní nebo ideologické propagandy představuje rozsáhlá výstava v holešovickém DOXU - galerii moderního umění, v Praze. A je působivá.

Aktuálnost určitě nechtěná

Krátce po zahájení výstavy, koncem února, jsme mohli denně na televizních obrazovkách sledovat těžké boje se státní mocí na Ukrajině. Kyjev na pokraji krvavé revoluce, v níž obě strany, jak státní moc, tak ti na barikádách, zcela jistě využívají i možnost vykřičet svoji pravdu do světa pomocí plakátu.  Ostatně Kyjevský Majdan byl plný plakátů už od prosince. Ti na barikádách jej vyrábějí třeba i jen narychlo a jednoduše pomocí toho, co je po ruce.  Tak to v revolucích bývá. Možná se i tyto výtvory jednou dostanou do nějaké sbírky. Ale prohlídka současné výstavy v DOXu v tomto kontextu vyvolává spíš přání, aby se už podobné sbírky příliš nemusely rozšiřovat.

První světová válka na plakátech

Plakát jako nástroj propagandy začal sloužit v období vypuknutí první světové války. Od té doby uplynulo letos právě 100 let. Stát poprvé začal využívat plakát, formu zkratky, jejíž postupy a nástroje vznikly v reklamě. Všechny válčící strany vyzývaly své obyvatelstvo k podpoře válečného úsilí nákupem státních obligací, k šetření potravinami, k dobrovolnému vstupu do armády tam, kde neplatila všeobecná povolávací povinnost. Můžeme srovnat projev obou postupně prohrávajícího Rakouska-Uherska i jeho soupeřů. Výtvarné prostředky prozrazují ještě vliv secese a symbolismu. Dovedly obratně využít národních motivů, emblémů a symbolů – bojovalo se totiž za porážku mnohonárodnostní monarchie a za vznik národních států.  Ideu samostatného Československa prosazovali brzy mnozí domácí výtvarníci, ale i nezaměnitelný Vojtěch Preissig v USA. Ten zde účinně vyzýval české krajany vysoce estetickými, graficky dokonalými a obsahově údernými plakáty k pomoci vznikajícímu státu.

Revoluce a válečný komunismus i rozvoj totalitních režimů

Dalším tématem je období Leninem a bolševiky provedené revoluce v Rusku 1917 a jejich ideologický boj se společenským řádem, který revoluce potřela. Na plakátech se poprvé objevují zrůdné karikatury západních imperialistů, cara i ruské buržoazie. Úroveň výtvarného projevu není důležitá, hlavní je úder.  Plakáty v novém, sovětském Rusku, tiskne například organizace s výstižným názvem: Ústřední národní výbor politického vzdělávání. Ve stejném oddílu najdeme i plakát Alfonse Muchy se zcela protichůdným tématem: nese název Russia Restituenda a vznikl jako výzva k pomoci ruskému lidu, trpícímu v důsledku bolševické revoluce nepředstavitelnou bídu a strádáním. Zobrazuje ruskou chudou matku s umírajícím dítětem v náruči. Zaujme i plakát neznámého autora s textem v němčině: Bolševismus přináší válku, nezaměstnanost a hlad… Hned o kousek dál už tu na plakátech zuří občanská válka ve Španělsku.

Meziválečná idyla a Hitlerův nástup

Nové Československo pracuje na své prosperitě a také si užívá její plody - plakáty zvou na nově otevřené Barrandovské terasy, mezinárodní výstavu automobilů v Praze či na veletrhy do moderního výstaviště v Brně. Stát také nabádá své občany, aby se vzdělávali, aby si založili sociální pojištění. Výtvarně se projevují nové směry – jednoduchá a elegantní zkratka, vznikají ateliéry umělecké reklamy. Ze sousední vysoké stěny v sálu DOXu se ale na mladou demokracii šklebí obrovská série Leninů, Stalinů a Hitlerů vyvedených v rudo-černých barvách, zuřivě gestikulujících nebo se přetvařujících do lživé přívětivosti. Obluzujících občany sliby prosperity a vraždících  zároveň své odpůrce a často i stoupence.

Zachvátí-li tě, zahyneš!

To je výkřik na jednom z proslulých plakátů, vzniklých ještě před koncem II. světové války. Rudá ruka vznášející se nad Hradčanami, chtějící uchopit symbol českého státu a národa. Autor neznámý.   Německé válečné plakáty, nabádají ženy v Říši ke zvýšeným pracovním výkonům, aby tak pomohly svým mužům bojujícím na frontě. Stalin s Churchillem stylizovaní jako přátelé…. A pak brzy „Vítězný únor“ v Československu a opět karikatury darmožroutů kapitalistů. Studená válka. Režimy východního bloku masírují své občany plakátovou ideologií dalších 40 let, všechny se ale ekonomicky i ideologicky nezadržitelně vyprazdňují a hroutí. Cesta k rozpadu Sovětského svazu vede přes polskou Solidaritu, jejíž plakáty jsme k nám tajně pašovali vlakem, až na Václavské náměstí a Letnou v listopadu 1989. Havel na Hrad! Také opatrujete tenhle plakát jako svědka nejkrásnějších událostí, které jsme mnozí doposud zažili?

Globalizace, boj proti terorismu a co dál?

Proti čemu je třeba se dnes vymezit a jak? Má ideologický plakát stále svoji sílu i v době internetu, sociálních sítí? Kdo a jak jej dnes využívá a jak se v něm projevují současné výtvarné trendy? Kurátor této výstavy a umělecký ředitel DOXu, Pavel Anděl se i tentokrát koncepcí a tématem výstavy strefil do černého. (Už loni jsme přinesli rozhovor s ním o výstavě Kde domov můj.) I ta současná je velmi dobře vybraným mixem z celého světa. Výstava vznikla ve spolupráci s předními domácími i zahraničními odborníky a sbírkami. Především se sbírkou Ne boltai! Collection, která shromažďuje asi největší množství plakátů vzniklých v Sovětském svazu a jeho satelitech, a s Moravskou galerií v Brně.

Výstava Plakát v souboji s ideologií v Centru současného umění DOX trvá do 19. 5. Otevřeno denně kromě úterý.

Martina Fialková