Kurvy nepláčou

Aby nedošlo k mýlce. Mladý, dvacetiletý autor Michal Rejžo Pavlík nepíše o děvčatech na silnici E 55 či v hanbincích. Píše o patnáctileté Zuzaně a její babičce, kterou má radši než svoji matku. Ta ji jenom peskuje. Chová se ke své dceři jako ošklivá macecha k Popelce. Zuzana je šťastná, když může s babičkou a dědou jet na víkend do chaty v pohraničí. Miluje přírodu, les, říčku, která teče dole pod skálou. Ráda se sama toulá loukou či lesem. S prarodiči chodí také navštívit přátelské sousedy do blízkých chat. Tráví zde také své poslední prázdniny, než nastoupí do střední školy ve větším městě. Těší se, že nebude bydlet doma u matky, ale v internátě. To je jedna část příběhu.

Druhá se týká Zuzaniny školy. Přichází nová třídní učitelka. Je hezká a mladá, sotva opustila vysokou. Se studenty se kamarádí a dokonce jim nabídne účinkování v divadelní hře, kterou napsal její bývalý přítel, nyní žijící za hranicemi, v Německu. Hra připomíná odsun sudetských Němců a bude se hrát česky a německy a to za hranicemi. Pět studentů včetně Zuzky se do „divadla“ přihlásí a příběh pokračuje…

Třetí vrstva poukazuje na lidskou nenávist, chamtivost a bezohlednost. A k tomu také směřuje slovně neobvyklý, leč v lidovější řeči dosti používaný, titul.

Nechybí ani dramatické okamžiky. Čtivě napsaná knížka mladého autora je příslibem, že se můžeme těšit na další…

Vydala Olympia.